14 C 59/2022-39 — Okresní soud v Náchodě

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství, když uvedla, že společné nezletilé děti manželé nemají, v manželství došlo k odcizení, vylučuje obnovení soužití. Manžel je občanem Slovenska s trvalým bydlištěm tamtéž, manželka občanem České republiky Poslední společné bydliště manželů bylo v ČR. 2. Opatrovník manžela nechal rozhodnutí na úvaze soudu. 3. Z důvodu rozdílného občanství účastníků se soud v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci – mezinárodní příslušnosti, kterou bylo na místě posuzovat prizmatem těch ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. Brusel II.), které upravují otázku soudní příslušnosti v rozvodových věcech. Pravomoc soudů České republiky plyne z článku 3/1 a), citovaného nařízení, věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě pak z ustanovení § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě je založena ustanovením § 383 z. ř. s., neboť v obvodu tohoto soudu je poslední společné bydliště manželů i současné bydliště manželky. Rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky, neboť manželé jsou občany různých států a ke dni zahájení řízení měli pobyt v různých státech, přičemž mezi Českou republikou a Slovenskou republikou nebyla sjednána smlouva upravující tuto otázku odchylně (§ 49 odst. 1 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). 4. Z listinných důkazů, a to z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne a v místě uvedeném ve výroku. 5. Z výslechu manželky soud zjistil, že manželství pokládá za rozvrácené, manžela již 9 let neviděla, nejsou spolu v kontaktu. 6. Stávající situace v manželství v podstatě neumožňuje učinit jiný závěr, než že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. 7. Podle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n.o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 8. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželka vylučuje obnovení manželského soužití a již sama doba, po kterou nejsou manželé v kontaktu, ukazuje na skutečnost, že v manželství došlo k rozvratu. Soud z těchto důvodů shledává rozvrat manželství hlubokým a trvalým. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 n.o.z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění. 9. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Stát nese náklady na zastoupení manžela coby osoby neznámého pobytu opatrovníkem. Právo na náhradu těchto nákladů nebylo přiznáno (výrok III.).