8 C 188/2022-16 — Okresní soud v Náchodě

1. Společným návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se manželé domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že vztahy mezi účastníky jsou trvale a hluboce rozvráceny a manželství účastníků již neplní své funkce. 2. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 27. 1. 2007 před [stát. instituce]. Oba manželé vstupovali do manželství jako svobodní, oba jsou české národnosti, státní příslušníci České republiky. Z manželství se narodily dvě dcery, o jejichž péči a výživě bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 4. 2021 č. j. [číslo jednací]. Účastníci dále shodně přednesli, že spolu ke dni podání návrhu již více než šest měsíců nežijí a společnou domácnost nevedou. Soudu dále předložili písemnou dohodu o úpravě vzájemných majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu ze dne [datum] s úředně ověřenými podpisy obou účastníků. 3. Podle ustanovení § 757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 4. Podle ustanovení § 757 odst. 2 o. z. dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. 5. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady vyžadované ustanovením § 757 o. z. Proto manželství rozvedl bez zjišťování příčin jeho rozvratu. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.