14 C 174/2021-65 — Okresní soud v Náchodě

1. Manžel se domáhal rozvodu manželství s manželkou, když uvedl, že manželé mají společné nezl. děti [jméno], [jméno] a [jméno]. V současné době manžel nevidí v manželství perspektivu a je rozhodnut manželství ukončit. Manželé jsou občany Slovenské republiky. 2. Opatrovník manželky s rozvodem souhlasil, manželka sama se k jednání nedostavila, ale v minulosti si stěžovala na umělé prodlužování rozvodového jednání, z čehož lze nepřímo dovodit, že proti rozvodu samotnému ničeho nenamítá. 3. Z důvodu rozdílného státního občanství a státu bydliště účastníků se soud v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci – mezinárodní příslušnosti, kterou bylo na místě posuzovat prizmatem těch ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. Brusel II.), které upravují otázku soudní příslušnosti v rozvodových věcech. Pravomoc soudů České republiky plyne z článku 3/1 a), citovaného nařízení, věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě pak z ustanovení § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě je založena ustanovením § 383 z. ř. s., neboť v obvodu tohoto soudu je poslední společné bydliště manželů i jejich současné bydliště. Rozvod manželství se řídí právním řádem Slovenské republiky, neboť manželé jsou občany Slovenské republiky, přičemž mezi Českou republikou a Slovenskou republikou nebyla sjednána smlouva upravující tuto otázku odchylně (§ 49 odst. 1 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). 4. Z listinných důkazů, a to z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne a v místě uvedeném ve výroku. 5. Z výslechu manžela soud zjistil, že manželství pokládá za rozvrácené, manžel žije s novou partnerkou, s manželkou spolu nežijí již asi 2,5 roku, obnovení společného soužití vylučuje. Jako příčinu rozvratu vnímá mimo jiné ztrátu jakékoli schopnosti vzájemné komunikace mezi manželi. 6. Hodnocení příčin rozvratu manželství soud provedl na podkladě informací plynoucích z účastnického výslechu obou manželů. Lze uzavřít, že primární příčinou rozvratu v manželství mohly být odlišné názory na přístup k životu a ztráta schopnosti komunikace v rámci manželství. Stávající situace v manžeství v podstatě neumožňuje učinit jiný závěr, než že vztahy mezi manžely jsou tak vážně naroušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekaávat obnovení manželského soužití. 7. Podle § 22 a 23/1 zákona o rodině (Slovenské republiky) č. 36/2005 Z. z., v platném znění, ke zrušení manželství rozvodem je možné přistoupit jen v odůvodněných případech. Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, pokud vztahy mezi manželi jsou tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů není možné očekávat obnovení manželského soužití. 8. Okresní soud má tyto podmínky za splněné, proto rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. 9. Podle § 24/1 cit. zákona v rozhodnutí, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, soud upraví výkon jejich rodičovských práv a povinností k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu nezletilé dítě svěří do osobní péče, kdo ho bude zastupovat a spravovat jeho majetek. Současně určí, jak má rodič, kterému nebylo nezletilé dítě svěřeno do osobní péče, přispívat na jeho výživu, anebo schválí dohodu rodičů o výši výživného. 10. Poměry nezletilých dětí byly i pro dobu po rozvodu manželství účastníků pravomocně upraveny rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 2. 2023, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], právní moc 30. 8. 2023, a to tak, že nezletilé děti byly svěřeny do péče otce a matce bylo stanoveno výživné. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Manželka byla zastoupena opatrovníkem z důvodů pochybností o její aktuální schopnosti adekvátně se účastnit řízení. Právo na náhradu nákladů spočívajících v odměně ustanoveného opatrovníka nebylo státu přiznáno.