14 C 39/2023-19 — Okresní soud v Náchodě

Manžel se domáhal rozvodu manželství, když uvedl, že manželé mají společnou nezl. dceru [jméno] [jméno] [příjmení]. Manželství bylo zpočátku spokojené, postupem doby však došlo k odcizení vlivem rozdílných názorů na společný život. Nyní spolu manželé nežijí. Manželka s rozvodem souhlasila, k návrhu se připojila. Z listinných důkazů, a to z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne a v místě uvedeném ve výroku. Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že nezletilá dcera účastníků byla svěřena pro dobu po rozvodu do péče matky na základě schválené dohody rodičů, otec se zavázal platit výživné. Z výslechu účastníků řízení soud zjistil, že manželé vylučují obnovu společného soužití. K rozvratu došlo vlivem rozdílných názorů na společný život. Podle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n.o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželé vylučují obnovení manželského soužití. Soud z těchto důvodů shledává rozvrat manželství hlubokým a trvalým. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 n.o.z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.