14 C 74/2022-19 — Okresní soud v Náchodě

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství, když uvedla, že manželé mají společné nezl. [jméno] a [jméno]. Manželství pokládá za zcela rozvrácené s tím, že situace je řešitelná pouze rozvodem. Manželka s dětmi žije v České republice a je tuzemskou občankou. Manžel trvale žije ve [příjmení] republice Německo a je občanem Itálie. 2. Manžel s rozvodem souhlasil. 3. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden z manželů je občanem Itálie s bydlištěm v Německu, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o zrušení takového manželství rozvodem v jeho pravomoci. Jelikož mezi Itálií a Českou republikou (či jejími právními předchůdci) nebyla o této otázce sjednána mezinárodní smlouva, vyšel soud při posuzování své pravomoci – mezinárodní příslušnosti z těch ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. Brusel II.), které upravují otázku soudní příslušnosti v rozvodových věcech, neboť přímo použitelný předpis komunitárního práva má v daném případě přednost před aplikací vnitrostátních předpisů. Mezinárodní příslušnost soudů České republiky coby soudů státu obvyklého bydliště manželky, kdy nadto je manželka tuzemským státním příslušníkem, plyne z článku 3 citovaného nařízení, věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě pak z ustanovení § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Místní příslušnost podepsaného soudu coby soudu příslušného pro okres, v němž bydlí manželka v situaci, kdy manžel nemá v ČR obecný soud, má oporu v ustanovení § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“. Rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky, neboť manželé jsou občany různých států a ke dni zahájení řízení měla manželka obvyklý pobyt v České republice a mezi Českou republikou a Itálií nebyla sjednána smlouva upravující tuto otázku odchylně (§ 49 odst. 1 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). 4. Z listinných důkazů, a to z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne a v místě uvedeném ve výroku. Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. 10. 2022, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že jím byli i pro dobu po rozvodu nezletilé děti účastníků svěřeny do péče matky a otci stanoveno výživné. 5. Z výslechu manželky soud zjistil, že své prohlášení o rozvratu manželství míní vážně. Žijí s manželem odděleně v různých státech. Nežijí spolu již asi 4 roky. Manželství trvá pouze formálně, obnovení společného soužití vylučuje. Domnívá se, že k rozpadu manželství došlo vlivem rozdílných názorů na společný život. Manžel s tímto souhlasil. 6. Podle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n.o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželka zcela vylučuje obnovení manželského soužití. Soud z těchto důvodů shledává rozvrat manželství hlubokým a trvalým. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 n.o.z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění. 8. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Náklady tlumočného, které nesl stát, souvisejí s realizací ústavního práva manžela jednat před soudem v jazyce, kterému rozumí, proto právo na jejich náhradu nebylo státu přiznáno (výrok III.).