3 C 52/2024-25 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný sjednal dne , datum, s právním předchůdcem žalobce – spolčeností , právnická osoba2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o. s. ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vyvěšeny na úřední desce.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a karty zákazníka má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a k úhradě za služby ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávky ze Smlouvy.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávek ze Smlouvy na žalobce.8. Z výzvy k plnění ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky včetně narůstajícího úroku a úroku z prodlení9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdce žalobce dne , datum, uzavřel s žalovaným Smlouvou, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě zavázal, že úvěr ve výši , částka, spolu úhradou za služby ve výši , částka, (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , právnická osoba, Kč, odměna za administrativní činnost ve výši , právnická osoba, Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ) vrátí právnímu předchůdci žalobce, a to v 60 týdenních plátkách, každé ve výši , částka, . První splátku byl žalovaný povinen zaplatit , datum, , poslední splátka byla stanovena na , datum, . Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaný nesplní svoji povinnost uhradit příslušnou splátku dle úvěrové smlouvy včas, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do jejího postoupení žalobci částku , částka, (933, , částka, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a , částka, na poplatek za hotovostní inkaso splátek). Právnímu předchůdci žalobce tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky dle Smlouvy. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky z uvedené Smlouvy na žalobce. Žalovaný poté na dlužnou pohledávku již ničeho neuhradil, a to ani po výzvě žalobce.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši , částka, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.15. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši , částka, (sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, ). V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, a to na zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po , částka, , tedy , částka, , náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst. 5 je za tři úkony po , částka, , tedy , částka, a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit, činí , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s