8 C 8/2024-67 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu a dále poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit s úvěrovým limitem ve výši , částka, . Tvrdil, že žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím, avšak překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši , částka, . Proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a dne , datum, smlouvu ukončil a debetní zůstatek převedl na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný přes výzvu žalobce na svůj dluh až dosud ničeho neuhradil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce poskytl žalovanému na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách z , datum, úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný čerpal poskytnuté peněžní prostředky, sjednané podmínky úvěru však neplnil řádně včas, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši , částka, . Právní předchůdce žalobce poté využil svého práva a dne , datum, smlouvu vypověděl, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, zahrnující vedle jistiny i smluvní poplatky ve výši , částka, a úrokem ke dni vymáhání ve výši , částka, . Žalovaný neprokázal, že by z poskytnutého úvěru cokoliv vrátil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že uzavřel se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěrový rámec do , částka, . Žalovaný nesplácel poskytnutou částku žalobci tak, jak se zavázal ve smlouvě o úvěru, čímž porušil smluvní ujednání mezi účastníky řízení a úvěr se stal splatným. Vedle nároku na uhrazení poskytnuté částky ve výši , částka, žalobci vznikl rovněž nárok na uhrazení sankčních poplatků ve výši , částka, souvisejících s vedením nepovoleného debetního zůstatku a kapitalizovaného úroku ke dni , datum, ve výši , částka, . Vzhledem k uvedenému tak soud žalobci přiznal právo na zaplacení částky ve výši , částka, , úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (, částka, za jeden úkon právní služby) ve výši , částka, (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x , částka, dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. , částka, . Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši , částka, , neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku , částka, . Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku , částka, . Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.10. , adresa, k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.