15 C 364/2025-13 — Okresní soud v Náchodě

1. Manželka podala u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, návrh na rozvod manželství. Uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne , datum, před matričním úřadem , adresa, , , Anonymizováno, . Manželé spolu nemají žádné společné děti. Dále uvedla, že zpočátku bylo soužití manželů šťastné. V průběhu trvání manželství však zjistila, že s ohledem na rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a rozpory v názorech co se týče společné domácnosti, nejsou představy manželů ohledně společné budoucnosti nadále slučitelné. Postupně se názory manžela a manželky na vedení společného života stále více lišily a rovněž došlo k citovému odcizení, aniž by přetrvávající problémy byly jakkoli řešeny. Manželé spolu nežijí od , datum, . Manželka je přesvědčena, že manželství se nachází v tak trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu, že je zcela vyloučeno obnovení manželského soužití a opětovné plnění společenské funkce a účelu institutu manželství. Proto navrhla, aby soud manželství účastníků rozvedl.2. Manžel s rozvodem manželství souhlasil.3. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden účastník je občanem Ukrajiny, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o zrušení takového manželství rozvodem v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že v tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, neboť dne , datum, byla v Kyjevě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen „Smlouva“), uveřejněna pod č. 123/2002 Sb. m. s. Podle ustanovení článku 30 Smlouvy nazvaném rozvod manželství se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Justiční orgán, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí, má pravomoc i k řízení o výchově a výživě jejich nezletilých dětí. Pro tento případ (manželka je občanem druhé smluvní strany s bydlištěm v České republice) je tedy dána pravomoc orgánů České republiky k řízení o rozvod. Místní příslušnost Okresního soudu v , adresa, jako obecného soudu manželů je založena ustanovením § 383 zákona o zvláštních řízeních soudních. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude rozvod manželství řídit. Shora citované ustanovení Smlouvy diktuje v daném případě použití právního řádu České republiky.4. Z oddacího listu a výpovědi obou manželů má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v , adresa, , , Anonymizováno, a zapsáno bylo v knize manželství matričního úřadu Úřad městské části , adresa, . Manželé spolu nemají žádné společné děti. Manželství účastníků delší dobu nefunguje. V průběhu manželství se projevily rozdílné povahové vlastnosti manželů a jejich životní cíle, rozpory v názorech na vedení společné domácnosti i ohledně jejich společné budoucnosti. V důsledku těchto rozporů se manželka dne , datum, ze společné domácnosti odstěhovala. Od této doby spolu manželé nežijí, nehospodaří spolu ani se intimně nestýkají. Citově se odcizili. Manželství je v současné době pouze formálním svazkem. Ani jeden z manželů nevidí naději na obnovení manželského soužití, mají za to, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno.5. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že podmínky pro rozvod manželství v posuzované věci splněny jsou. V řízení bylo prokázáno, že oba manželé nemají zájem, aby svazek byl udržován. Manželé si dlouhodobě nerozumí. V důsledku jejich rozdílných povahových vlastností, odlišných životních cílů a rozporech v názorech na vedení společné domácnosti i jejich společný život se manželé i citově odcizili. Manželka se dne , datum, ze společné domácnosti odstěhovala. Manželé vylučují možnost obnovení manželského soužití. Manželství je tedy pouze formálním svazkem, neplní svoji funkci. Soud má tedy za to, že manželství účastníků je rozvráceno. Tento rozvrat soud hodnotí jako hluboký, trvalý a nenapravitelný. S ohledem na zjištěný nesoulad nelze předpokládat, že by rozvrat vztahů mohl být odčiněn či napraven. Manželé spolu nemají žádné společné děti. Z výše uvedených důvodů rozhodl soud tak, že manželství rozvedl.7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských. Jelikož soud v daném případě neshledal ani žádné okolnosti, které by byly způsobilé přiznání náhrady nákladů řízení odůvodnit, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.