6 C 55/2026-29 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal úhrady částek uvedených ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobce je vlastníkem domu s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , ve kterém měla žalovaná, na základě termínovaných nájemních smluv, najatý byt č. , hodnota, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, umístěný ve 2. NP uvedeného domu. Nájemní vztah takto existoval již v roce 2021 a po dobu jeho trvání žalovaná relativně plnila své povinnosti k hrazení nájemného a předepsanýchúhrad za služby, resp. tyto uhradila ex post. Žalovaná ovšem již neuhradila předepsané nájemné a úhrady za služby za měsíce , Anonymizováno, když u uvedených měsících trval její nájemní vztah na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené na období od 01. 04. 2024 do 30. 04. 2024, když výše předepsaného nájemného dle evidenčního listu , Anonymizováno, platného od měsíce , Anonymizováno, činila 3 261 Kč měsíčně a úhrady za služby 2 798 Kč měsíčně, celkem tedy , hodnota, Kč měsíčně. Dlužné nájemné však žalovaná uhradila rovněž ex post, jednak je od něj třeba odečíst přeplatek z předcházejícího období ve výši 17 Kč, ale zejm. žalovanou provedené platby, určené na úhradu dluhu na nájemném, a to platbu ve výši 10 000 Kč k , datum, a platbu ve výši 8 160 Kč k , datum, , kterými byl dluh žalované na neuhrazeném nájemném a úhradách za služby ve vymezeném období uhrazen. Žalovaná ovšem užívala předmětný byt i po skončení poslední řádně sjednané nájemní smlouvy, a sice v měsíci , Anonymizováno, a to bez právního důvodu a aniž by žalovanému v tomto měsíci za užívání bytu uhradila předepsané nájemné a úhrady za služby, které dle výše uvedeného evidenčního listu platného i pro tento měsíc činily 3 261 Kč měsíčně jako nájemné a úhrady za služby 2 798 Kč měsíčně, celkem tedy , hodnota, Kč měsíčně, i když nelze takto zjištěná částka nepředstavuje bezdůvodného obohacení v této výši, neboť žalovaná provedla několik úhrad svého dluhu, když uhradila částku ve výši 500 Kč k , datum, , částku ve výši 1 000 Kč k , datum, a částku ve výši 1 000 Kč k , datum, . Výše jejího bezdůvodného obohacení spojeného s užíváním předmětného bytu v měsíci , Anonymizováno, tak činí 3 559 Kč. Žalovaná byt opustila a žalobci předala k , datum, . Žalovaná však dluží žalobci rovněž na tzv. nedoplatcích za služby spojené s užíváním předmětného bytu, a to v roce 2024, ve výši 6 719 Kč, když tato částka byla oproti skutečnému nedoplatku za služby v roce 2024 ve výši 17 533 Kč, splatnému k , datum, , ponížena o přeplatek za předcházející období ve výši 10 814 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobci, spojený s užíváním předmětného bytu v uvedeném období, a to po dobu trvání nájemního vztahu (tedy nedoplatek za služby za rok 2024 ve výši 6 719 Kč, splatný k , datum, ), i po jeho skončení po provedených splátkách ve výši 3 559 Kč, splatných k poslednímu dni měsíce květen 2024, tak činí celkem , hodnota, Kč.2. Z nájemní smlouvy má soud za prokázanou existenci smluvního vztahu, tak jak tvrdí žalobce. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a nájemní vztah skončil , datum, .3. Evidenční list nájemce prokazuje výši nájemného 3 261 Kč a výši sjednaných záloh za služby ve výši 2 798 Kč.4. Účtový list nájemního dokládá výši nedoplatků a přeplatků, tak jak je uvedeno v žalobním tvrzení.5. Z dohody o ukončení nájemní smlouvy má soud za prokázané, že žalovaná přestala byt užívat a předala jej žalobci dne , datum, . Pro posouzení oprávněnosti požadavku na zaplacení žalované částky není podstatné, zda je tato částka žádána z titulu neuhrazeného nájemného nebo vydání bezdůvodného obohacení, které je ve stejné výši jako neuhrazené nájemné a vyúčtované částky za poskytované služby. Žalobce tvrdí, že nájemní vztah v měsíci květnu již nebyl sjednán, žalovaná toto nesporovala a nevyvrátila. Žalobce použil při skončení nájmu formulář, který využívá při ukončení nájemních smluv, nájemní vztah ale už v měsíci květnu 2024 neexistoval. Soud tedy uzavřel, že v měsíci květnu 2024 užívala žalovaná byt bez právního důvodu.6. Upomínka zaslaná před podáním žaloby dokládá výši dlužné částky, tak jak je uplatněna v žalobě.7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.8. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce je vlastníkem bytu výše označeného, přičemž předmětný byt byl na základě nájemní smlouvy žalované. Nájemní smlouva byla uzavírána opakovaně, poslední smlouva trvala do , datum, . V měsíci květnu 2024 užívala byl bez právního důvodu. Užíváním bytu se bezdůvodně obohatila. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši sjednaného nájemného. Žalovaná dluží za nájemné a dále z titulu bezdůvodného bohacení. Dluží také služby související s nájmem bytu nebo jeho užíváním bez právního důvodu. Po zápočtu plateb žalované a provedeném vyúčtování za poskytované služby je dlužná částka v celkové výši 10 278 Kč.9. Podle § 2201 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení, v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Žalovaná užívala výše označený byt na základě opakujících se nájemních smluv. Poslední smlouva na dobu určitou skončila , datum, . Žalovaná byt vyklidila a předala žalobci až , datum, , v měsíci květnu 2024 užívala uvedený byt bez právního důvodu a bezdůvodně se tedy obohatila, neboť za užívání bytu nehradila adekvátní náhradu odpovídající výši sjednaného nájemného. Za dobu, kdy užívala byt z titulu nájemní smlouvy byla povinna hradit sjednané nájemné a úhradu za služby. Žalovaná se však opakovaně s jednotlivými platbami dostávala do prodlení, tak jak je podrobně popsáno v žalobě, a proto žalobci náleží úrok z prodlení. Žalovaná žalobcova tvrzení nikterak nerozporovala, soud se na základě přeložených důkazů (zejména rozpisu dluhů a výpočtového listu) s žalobcovým výpočtem zcela ztotožnil, neboť výpočet žalobce odpovídá zákonným ustanovením (§ 1970 o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. Žalovaná užívala předmětný byt i v době, kdy nájemní smlouva skončila, užívala předmět nájmu bez právního důvodu, nehradila částku odpovídající nájemnému ani poplatky za služby spojené s užíváním bytu a bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobce. Výpočet částky odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované je dán výší nájmu sjednaného v původní nájemní smlouvě. Při prodlení s placením bezdůvodného obohacení vznikla žalované taktéž povinnost zaplatit i úroky z prodlení. Požadavek žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení v žalobou uplatněné výši je tedy důvodný. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že požadovanou částku na nájemném a službách spojených s užíváním bytu, byť částečně, zaplatila. To však neučinila a z obsahu spisu se tyto okolnosti nijak nepodávají. Důvodným byl shledán i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejich výše odpovídá ustanovení § 1970 o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Jiné náklady řízení žalobce nepožadoval.