12 C 250/2021-15 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení bylo zaplacení dlužného jízdného v částce 20 Kč za jízdu dne [datum] trolejbusem linkou 16 a přirážky ve výši 3.000 Kč za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu linkou městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. rozsudku. Listinnými důkazy předložených žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaná cestovala dne [datum] linkou trolejbusu [číslo] městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázala jízdním dokladem. Jízdné v částce 20 Kč nebylo uhrazeno. Totožnost žalované byla ověřena revizorem z občanského průkazu žalované a zápis o provedené přepravní kontrole byl žalovanou vlastnoručně podepsán. K neuhrazenému jízdnému byla žalované vyměřena přirážka ve výši 3.000 Kč. Vyměřenou přirážku ve výši 3.000 Kč ani jízdné následně nebylo uhrazeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána žalobcem naposledy dopisem ze dne [datum]. Soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Účastníci uzavřeli úplatnou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podrobnější úpravu stanoví podle § 2579 občanského zákoníku přepravní řády a tarify. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, v platném znění se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust. 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu žalobkyně. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokázal cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Žalovaný použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení shora citovaných právních předpisů, proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce 20 Kč a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek a tarifu pražské integrované dopravy ve výši 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne prodlení, tj. ode dne následujícího po kontrole. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění a úroku z prodlení soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť požadovaná výše přirážky neodpovídá ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. ani Smluvním přepravním podmínkám a Tarifu žalobkyně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.