12 C 252/2021-17 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení bylo zaplacení dlužného jízdného v částce 24 Kč za jízdu dne [datum] autobusem linkou 195 a přirážky ve výši 1 500 Kč za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu linkou městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. rozsudku. Listinnými důkazy předložených žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaná cestovala dne [datum] linkou autobusu 195 městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázala jízdním dokladem. Jízdné v částce 24 Kč nebylo uhrazeno. Totožnost žalované byla ověřena revizorem dopravního podniku z občanského průkazu žalované a zápis o provedené přepravní kontrole byl žalovanou vlastnoručně podepsán. K neuhrazenému jízdnému byla žalované vyměřena přirážka ve výši 1 500 Kč v souladu s přepravními podmínkami žalobce. Vyměřenou přirážku ve výši 1 500 Kč ani jízdné následně nebylo uhrazeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána žalobcem naposledy dopisem ze dne [datum]. Soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že žaloba je důvodná, neboť účastníci uzavřeli úplatnou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podrobnější úpravu stanoví podle § 2579 občanského zákoníku přepravní řády a tarify. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, v platném znění se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu pražské integrované dopravy. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokázal cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaný použil k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení shora citovaných právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce 24 Kč a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek a tarifu pražské integrované dopravy ve výši 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne prodlení, tj. ode dne následujícího po kontrole. Soud proto žalobkyni v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež* byli* v řízení zcela úspěšní*, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.