12 C 269/2020-24 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení bylo peněžité plnění v částce [částka] z titulu neuhrazené přirážky za porušení přepravních podmínek a jízdného v souvislosti s jízdou bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem žalobkyně, a to dne [datum]. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná dne [datum] cestovala trolejbusem na lince 057 městské hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Na výzvu pověřené osoby nepředložila jízdní doklad, byla jí vyměřena přirážka k jízdnému ve výši [částka] a jízdné ve výši [částka] splatné do 30 dnů ode dne sepsání zápisu. Totožnost žalované byla zjištěna z občanského průkazu. Soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že žaloba je důvodná, neboť účastníci uzavřeli úplatnou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podrobnější úpravu stanoví podle § 2579 občanského zákoníku přepravní řády a tarify. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, v platném znění se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokázal cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaná použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení shora citovaných právních předpisů, proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce [částka] a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne prodlení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty 30 dnů od přepravní kontroly. Soud proto žalobkyni v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].