12 C 277/2020-26 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právní nástupkyně [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno], [IČO] domáhala po žalovaném zaplacení dlužného jízdného v částce [částka] a přirážky v částce [částka] za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným předchůdkyní žalobkyně dne [datum]. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že žalovaný dne [datum] cestoval linkou 13 provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno]. Na výzvu kontrolního orgánu nepředložil jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Zápis o přepravní kontrole podepsal. Smlouvou o postoupení ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] . pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dne [datum] v rámci předžalobní výzvy. Žalované netvrdil, že by jízdné řádně uhradil či dodatečně provedl byť jen částečnou úhradu jízdného a přirážky. Soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala postoupení předmětné pohledávky dle § 1879 o. z. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli úplatnou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podrobnější úpravu stanoví podle § 2578 občanského zákoníku přepravní řády a tarify. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, v platném znění se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokázal cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaný použil k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení shora citovaných právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce [částka] a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek a tarifu ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne prodlení, tj. ode dne následujícího po kontrole. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].