12 C 320/2021-15 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení bylo zaplacení dlužného jízdného v částce 20 Kč za jízdu dne [datum] tramvají linkou 2 a přirážky ve výši 1 500 Kč za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu linkou městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. rozsudku. Listinnými důkazy předloženými žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaná cestovala dne [datum] tramvají linkou 2 městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázal jízdním dokladem. Totožnost žalované byla ověřena revizorem dopravního podniku z občanského průkazu žalované a zápis o provedené přepravní kontrole žalovaný odmítl podepsat. K neuhrazenému jízdnému ve výši 20 Kč byla žalovanému vyměřena přirážka ve výši 1 500 Kč v souladu s přepravními podmínkami žalobkyně. Vyměřená přirážka ani jízdné následně nebyly uhrazeny. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána žalobkyní naposledy dopisem ze dne [datum]. Soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že žaloba je důvodná, neboť účastníci uzavřeli úplatnou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podrobnější úpravu stanoví podle § 2578 občanského zákoníku přepravní řády a tarify. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, v platném znění se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu žalobkyně. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokázal cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaná použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení shora citovaných právních předpisů, proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce 20 Kč a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek a tarifu pražské integrované dopravy ve výši 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne prodlení, tj. ode dne následujícího po kontrole. Soud proto žalobkyni v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.