12 C 353/2021-15 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3.050 Kč jako dlužného jízdného ve výši 50 Kč za jízdy dne [datum] a [datum] hromadnými dopravními prostředky žalobce a ve výši 3.000 Kč za 2 porušení přepravních podmínek při uvedených jízdách bez platného jízdního dokladu linkou městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. rozsudku. Listinnými důkazy předložených žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaný cestoval ve dnech [datum] a [datum] prostředky městské hromadné dopravy (trolejbusem linka 33) a při kontrole se neprokázal platnými jízdními doklady. Jízdné v částce 25 Kč za každou z jízd nebylo uhrazeno. Totožnost žalovaného byla ověřena revizorem dopravního podniku z občanského průkazu žalovaného. Žalovanému vyměřena přirážka ve výši 1 500 Kč za každou jízdu, a to v souladu s přepravními podmínkami žalobkyně. Vyměřená přirážka ani jízdné ani následně nebylo uhrazeno. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván žalobkyní naposledy dopisem ze dne [datum]. Soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že žaloba je důvodná, neboť účastníci uzavřeli úplatnou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podrobnější úpravu stanoví podle § 2579 občanského zákoníku přepravní řády a tarify. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, v platném znění se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust. § 18a odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, z ust. § 37 odst. 5 písm. b) a c) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokázal cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaný použil ve 2 případech k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení shora citovaných právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce 50 Kč a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek a tarifu pražské integrované dopravy ve výši 3.000 Kč za každou z uvedených jízd, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne prodlení, tj. ode dne následujícího po kontrole. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 050 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.