5 C 119/2021-65 — Okresní soud v Nymburce

Shora uvedený manžel předložil soudu návrh, kterým se domáhal rozvodu svého manželství uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. Manželka se k návrhu připojila. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manželka je státním příslušníkem Ukrajiny. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 2201/2003, o soudní příslušnosti, uznání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel IIa). Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 Nařízení Brusel IIa, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Podle článku 8 písm. a) Nařízení rady (ES) č. 1259/2010 se rozvod řídí právem státu, v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu. Rozhodným právem je tak právní řád České republiky. Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. U obou účastníků se jedná o manželství třetí. Z výpovědi manžela jako účastníka řízení má soud prokázáno, že s manželkou se poznal přes společné známé v létě 2017. Udržovali asi rok a půl známost a pak se dohodli, že uzavřou manželství. Manželství však bylo od počátku nespokojené, neboť záhy zjistil, že manželka mu zatajila některé skutečnosti, které vedly k tomu, že k ní ztratil důvěru. Zatajila mu, že má dluhy, že jsou proti ní vedeny exekuce pro neplacení zdravotního pojištění, že má dluhy na výživném pro syna [jméno]. Navíc zjistil, že manželka zřejmě trpí duševní poruchou, když shromažďuje věci, které nepotřebuje apod. Navíc v únoru 2021 se najednou odstěhovala do [obec] na [část obce] a bydlí ve své kanceláři. Pracuje jako zprostředkovatelka. Zařizuje právní služby pro ruskou a ukrajinskou klientelu. Manželka mu vysvětluje, že musí bydlet v [obec] kvůli práci. Rozvádět se ale nechce, neboť k němu má citový vztah. Se vztahem na dálku manžel nesouhlasí, nechce, aby mu manželka jen volala. K manželce ztratil důvěru a veškerý citový vztah a nemá zájem na obnovení manželského soužití. V současné době se o sebe stará sám, sám si pere a jeho podnájemnice mu vaří. Podáním ze dne [datum] navrhl manžel tzv. klid řízení, ke kterému se manželka připojila (§ 392 z.ř.s.). Soud proto usnesením ze dne 6. 9. 2021 pod č.j. 5 C 119/2021-40, které nabylo právní moci dne [datum], řízení přerušil. K návrhu manžela ze dne [datum] bylo v řízení pokračováno. Z výpovědi manželky jako účastnice řízení má soud prokázáno, že s rozvodem manželství souhlasí. Manželství uzavírali z vzájemné citové náklonnosti. Bohužel krátce po jeho uzavření se ukázala pravá povaha manžela, který se projevoval násilnicky, když věci nebyly podle něho. Jeli na svatební cestu a tam došlo k tomu, že ji kopl do zad, až musela být ošetřena v nemocnici v Tunisu. Má i několik protokolů z policie, kde hlásila napadení. Tomu napadení většinou předcházelo to, že se (manželovi) něco nelíbilo ohledně pořádku nebo nebyly věci tak, jak očekával. Měla pocit, že je pro něj pouze služka. Musela se ve všem přizpůsobovat, nic nesmělo být podle ní. Vadilo mu třeba, aby byla blondýnou, musela být brunetkou. I takové věci mu vadily. Nejdříve pracovala s ním. Dokonce ji nutil, aby dělala tu těžkou práci s ním, protože on je kameník. Dokonce si díky té práci v podstatě zavinila další zdravotní potíže, má kýlu, bude muset na operaci. Od manžela v podstatě utekla a utekla v noci v březnu 2021. Pomáhali jí známí. S manželem nemůže žít, i když ho má ráda, bojí se ho a je ráda, že tady dnes (při jednání) není. Nesouhlasí s tím, že to byla ona, kdo chtěl přerušit řízení. Původně se dohodli, že se manžel bude léčit, aby byl schopen ovládat svoje emoce. Dokonce psychoterapeutka byla svědkem toho, jak ji u auta napadl. Ví, že ji i manžel má rád, ale bohužel není možné s ním žít. Nechce a nemá náhled na svoje chování. Vyznačuje se agresivitou a emoční labilitou. Dokonce se jí stalo, že v srpnu 2020 odjel sám na dovolenou, nic jí neřekl. Každopádně na obnovení manželského soužití nemá zájem. Tuto možnost vylučuje i do budoucna. Z doplňující výpovědi manžela jako účastníka řízení má soud prokázáno, že původně sice žádal o přerušení řízení, neboť manželka ho o to prosila, ať jí dá ještě šanci, což tedy splnil. Bohužel došlo k tomu, že [datum] přijela manželka na návštěvu do [obec] a téže noci došlo k tomu, že byl okraden, když se mu ztratilo 600.000 Kč v hotovosti, 1.000 Euro a investiční diamanty. Manželka pak vzápětí odjela a zase ji neviděl. Tu krádež šetří policie. Manželské soužití neobnovili. Vánoce trávili každý sám. Manželka je pořád v [obec]. S manželkou není v žádném ani telefonickém spojení, resp. ona mu občas píše email. Chce zdůraznit, že manželka je podle něj„ intrikářka“ a nemá k ní důvěru. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o.z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Výpovědi účastníků se především shodují v tom, že spolu nejpozději od března 2021 nežijí, když se v té době manželka odstěhovala. Od té doby se fakticky účastníci nepokusili o obnovení manželského soužití, ač tak původně oba avizovali a žádali přerušit předmětné řízení. Každý z nich pak vidí příčiny rozvratu manželství v chování a postojích toho druhého. Oba účastníci zdůrazňovali svůj odpor k možnému obnovení manželského soužití s tím, že vzájemně došlo v jejich vztahu ke ztrátě důvěry. V projednávané věci proto soud uzavřel, že krize manželství účastníků je trvalého charakteru a již není možno ani do budoucna očekávat takovou změnu, která by měla za následek obnovení všech funkcí manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.