5 C 7/2022-19 — Okresní soud v Nymburce

Manželka se domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Moldávie. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 2201/2003, o soudní příslušnosti, uznání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel IIa). Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 Nařízení Brusel IIa, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Podle článku 8 písm. a) Nařízení rady (ES) č. 1259/2010 se rozvod řídí právem státu, v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu. Rozhodným právem je tak právní řád České republiky. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:</b> Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. U obou účastníků se jedná o manželství první. Manželka je národnosti české a státním příslušníkem ČR, manžel pak národnosti moldavské a státním příslušníkem Moldávie. Z manželství účastníků se narodily dvě nezletilé děti, a to syn [jméno], [datum narození], a syn [jméno], [datum narození]. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 11 Nc 61/2016-11 ze dne 4. 10. 2016, který nabyl právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že byla soudem provedena úprava poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Manželství účastníků bylo relativně spokojené zhruba do narození druhého syna. V té době začal mít manžel problémy s nadměrným požíváním alkoholu a pod jeho vlivem se choval agresivně. Mezi účastníky začalo docházet k hádkám a neshodám, které pramenily i z rozdílného názoru na výchovu dětí a společné hospodaření. Hádky a neshody vedly k postupnému citovému odcizení mezi účastníky. Manželská krize účastníků vyvrcholila odchodem manžela ze společné domácnosti na podzim 2016. Od té doby se účastníci nepokusili o obnovení manželského soužití a tuto možnost shodně vyloučili i do budoucna. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. Po provedeném dokazování, zejména z výpovědi účastníků, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o.z., kdy manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu (odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení). Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Manželství je rozvrácené a nefunkční, když účastníci spolu nežijí a citově se odcizili. Za shora uvedeného stavu má soud za to, že manželství je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Soud přitom neshledal zvláštní důvody, pro které by rozvod byl v rozporu se zájmy nezletilých synů účastníků. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.