5 C 28/2023-8 — Okresní soud v Nymburce

Shora uvedená manželka předložila soudu návrh, kterým se domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. Manžel s rozvodem souhlasil. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manželka je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. V daném případě je mezi Českou republikou a Ukrajinou uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva o právní pomoci v občanských věcech publikovaná ve Sbírce m. s. pod [číslo] (dále jen mezinárodní smlouva). V předmětné věci soud dospěl k závěru, že je na místě použití ustanovení čl. 30 dvoustranné mezinárodní smlouvy, která obsahuje konkrétnější a podrobnější úpravu rozvodu manželství. Podle čl. 30 bodu 2. věta první citované mezinárodní smlouvy jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Podle čl. 30 bodu 4. mezinárodní smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Rozhodným právem je pak právní řád České republiky, jak vyplývá z ustanovení čl. 30 bodu 2. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:</b> Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem v Jičíně. U manželky se jedná o manželství druhé a u manžela o manželství první. Manželka je státním příslušníkem Ukrajiny. Manžel je státním občanem České republiky. Z manželství účastníků se děti nenarodily. Manželství účastníků bylo uzavíráno z vzájemné citové náklonnosti a bylo zpočátku spokojené. Postupně však začalo mezi účastníky docházet k hádkám a neshodám. Každý z účastníků měl rozdílné představy o tom, jak by mělo jejich manželské soužití a společné hospodaření vypadat. Navíc manžel utrpěl úraz a byl často v pracovní neschopnosti. Manželce pak vadilo, že péče o finanční zajištění rodiny spočívala výhradně na ní. Hádky a neshody vedly k citovému odcizení mezi účastníky. Manželská krize byla završena ochodem manželky ze společné domácnosti v únoru loňského roku. Od té doby se účastníci nepokusili o obnovení manželského soužití a tuto možnost vyloučili i do budoucna. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. Po provedeném dokazování, zejména z výpovědi účastníků, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o. z., kdy manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Manželství je rozvrácené a nefunkční, když účastníci spolu nežijí jako manželé a citově se odcizili. Lze tedy uzavřít, že manželství je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Soud proto žalobě vyhověl a manželství bez dalšího rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.