7 C 369/2022-36 — Okresní soud v Nymburce

Manželka se v návrhu doručeném soudu dne 8. 12. 2022 domáhala rozvodu manželství s manželem. Uvedla, že manželství uzavírali ze vzájemné citové náklonnosti, což trvalo jen chvíli, asi před rokem se začaly projevovat velké neshody, které vedly k ukončení soužití. Podle manželky nenašli účastníci společné zájmy a pohled na jejich soužití, zřejmě i proto, že nemají společné děti. Manžel se k návrhu nevyjádřil. Návrh mu byl doručen dne 29.4.2023 na adresu místa pobytu cizince na území České republiky dle § 46b písm. a) o.s.ř. v záhlaví. Shodně mu bylo doručeno předvolání k jednání na den 9.6. a 11.7.2023, ke kterým se bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k obtížnostem při zjištění měnících se míst ubytování manžela během řízení, skutečnosti, že manželství bylo bezdětné, manžel neměl potřebu se ani k této zásadní otázce vyjádřit, považoval jeho další předvolání a zajištění přítomnosti např. předvedením za značně obtížné a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vzhledem k cizímu státnímu občanství obou manželů se soud zabýval předně otázkou pravomoci soudu k rozhodnutí o rozvodu manželství a použití hmotného práva. V daném případě je třeba aplikovat ukrajinské právo s odkazem na ustanovení článku 30 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) a mezinárodní pravomoc českých soudů (procesní právo) je dovozována na základě ustanovení článku 30 odst. 3 věta druhá této smlouvy („ Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou“). <i>Dle Hlavy 11 článek 105. bod 3. ukrajinského Zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002, manželství zaniká rozvodem na návrh některého z manželů na základě rozhodnutí soudu v souladu s články 110 tohoto zákona.</i> <i>Podle Hlavy 11 článek 112 bod. 1, 2 ukrajinského Zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002 soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy některého z manželů, zájmy dětí a tyto okolnosti mají podstatný význam.</i> Soud měl z doloženého oddacího listu včetně úředního překladu prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 19. 1. 2021 před [anonymizováno 8 slov] [stát. instituce], [země]. Z tohoto manželství se děti nenarodily. Z výpovědi manželky zjistil, že tato i po relativně krátké době manželství vylučuje jeho obnovu. Nyní spolu již ani cca jeden rok nežijí. Vzhledem k předchozím problémům manžela s alkoholem a hracími automaty, ona v soužití pokračovat nehodlá, její jediné přání je toto ukončit. V daném případě má soud za to, že jsou splněny podmínky ustanovení výše citovaných předpisů, manželé nemají společné děti, nežijí spolu takřka jeden rok a obnovení manželského soužití nelze vzhledem k postoji manželky očekávat. Žádné důvody pro zachování manželství nezjistil. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.