5 C 93/2024-34 — Okresní soud v Nymburce

Anonymizovaný odstavecManžel s rozvodem nesouhlasil. Zdůrazňoval, že se s manželkou stále milují. Popřel, že by manželku fyzicky napadl. Dále se dovolával toho, že rozvod je v rozporu se zájmy jejich nezletilé dcery Evy. S manželkou chodí na společné procházky a čeká na to, až se manželka přistěhuje zpátky.V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť oba účastníci jsou státními příslušníky Ruské federace. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. V daném případě je rozhodující dvoustranná mezinárodní smlouva uzavřená mezi tehdy Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená pod číslem 95/1983 Sb. m.s., která i nadále zůstává v platnosti (dále jen mezinárodní smlouva).Podle čl. 26 odst. 1 citované mezinárodní smlouvy rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu.Podle čl. 27 odst. 1 citované mezinárodní smlouvy k rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany.Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a při rozhodování soud použil s odkazem na ustanovení citovaného článku 26 bodu 1, pokud jde o hmotné právo, právní řád Ruské federace.Podle Zákona o rodině Ruské federace ze dne 29. 12. 1995 č. 223-FZ (SK RF) hlavy 4., článku 21. bodu 1. rozvod manželství se provádí soudní cestou v případě, že manželé mají společné nezletilé děti, s výjimkou případů, uvedených v bodě 2 článku 19 tohoto zákona, nebo v případě, že jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí. Podle čl. 22 bod 1. manželství je soudní cestou rozvedeno v případě, že soud zjistí, že další společný život manželů a zachování rodiny nejsou možné. Podle bodu 2. citovaného článku při projednávání rozvodového řízení v případě nesouhlasu jednoho z manželů s rozvodem má soud právo učinit opatření ke smíření manželů a má právo odložit projednávání věci, přičemž stanoví manželům lhůtu v rozmezí tří měsíců ke smíření. Manželství je rozvedeno, jestliže opatření ke smíření manželů se minula účinkem a manželé (jeden z nich) trvají na rozvodu.Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před , právnická osoba, v , Anonymizováno, . U obou účastníků se jedná o manželství druhé, oba jsou národnosti ruské a státními příslušníky Ruské federace.Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , má soud prokázáno, že byla soudem schválena dohoda účastníků ohledně úpravy poměrů k nezletilé dceři , Anonymizováno, , nar. , datum, , pro dobu po rozvodu.Anonymizovaný odstavecZ výslechu manžela jako účastníka řízení má soud prokázáno, že podle něj se s manželkou pořád milují. Nebude vypovídat podrobnosti o tom, co bylo v Maďarsku, protože podepsal mlčenlivost. V žádném případě nesouhlasí s důvody, které uvedla manželka. Manželku nikdy fyzicky nenapadl. Myslí si, že za tím stojí jeho tchýně, která psychicky tlačí na manželku. Byl vykázán z bytu toho 9. ledna bez peněz. Byl vykázán na podkladě toho, že manželka zavolala na policii a řekla, že z něj má strach. Z toho důvodu, protože kojila dítě, tak odjel, aby byla v pohodě. Manželce neustále volá, aby se k němu vrátila. Chodí společně na procházky. Myslí si, že manželka má nějaký problém, protože teď nemůže brát jeden lék. Na procházkách prožívají normální rodinný život. Ví, že ho manželka miluje podle toho, co mu říká a jak se chová. Na ty procházky chodí jednou, dvakrát týdně. Čeká na to, až se manželka k němu přistěhuje zpátky.Soud při jednání konaném dne , datum, s odkazem na shora citované ustanovení článku 22 bod 2. zákona o rodině Ruské federace ze dne 29. 12. 1995 č. 223-FZ(SKRF) stanovil účastníkům lhůtu 3 měsíců pro smíření.Z doplňující výpovědi manželky jako účastnice řízení má soud prokázáno, že nemá zájem na obnovení manželského soužití. Chodí společně pouze na procházky s dcerou jednou za dva týdny. Od posledního jednání se nijak nevídají, nevolají si, pouze si napíší, že mohou jít společně na procházku. K manželovi nemá žádný citový vztah, je to otec jejího dítěte.Z doplňující výpovědi manžela jako účastníka řízení má soud prokázáno, že trvá na tom, že společně chodí na procházky. K poslednímu intimnímu sblížení došlo na jeho narozeniny, tj. , datum, . Mají v dokladech nahlášený společný pobyt. Ve lhůtě, která jim byla poskytnuta pro smíření, připravoval podklady k obnovení manželského soužití.Na základě shora provedeného dokazování ve světle citovaných právních ustanovení zákona o rodině Ruské federace ze dne 29. 12. 1995 pod č. 223-FZ(SKRF) dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je pouze formálním svazkem. Je třeba zdůraznit, že manželství je svazkem dobrovolným a rovnoprávným. V souzené věci však manželka opakovaně zdůrazňovala svůj odpor k urovnání vzájemných vztahů a možnosti obnovení manželského soužití. Na tomto postoji setrvala i poté, co uplynula lhůta 3 měsíců ke smíření. Je tedy evidentní, že za této situace jsou představy a očekávání manžela o obnově manželského soužití zcela nereálné.Soud proto manželství bez dalšího rozvedl, když ani jinou možnost neměl (výrok I. tohoto rozsudku).O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.