12 C 169/2025-44 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku st. p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, a pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , vše zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále jen „Nemovitosti“). Žalobkyně uvedla, že s žalovanými spoluvlastní Nemovitosti a ve spoluvlastnickém vztahu již dále setrvávat nemá zájem, k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo, ač v tomto směru žalobkyně činnost vyvíjela. Dále uvedla, že rozdělení Nemovitostí není možné, neboť tvoří jeden funkční celek. Navrhla, aby soud nařídil prodej Nemovitostí a výtěžek rozvrhl mezi účastníky podle velikosti jejich podílů.2. Žalovaný 1 uvedl, že nesouhlasí s nařízením prodeje Nemovitostí ve veřejné dražbě. Navrhl, aby žalobkyně prodala pouze svůj podíl, případně aby došlo k oddělení části pozemku.3. Žalovaní 2 a 3 shodně uvedli, že se žalobkyní byli od počátku v kontaktu a snažili se upozornit na špatný stav Nemovitostí. Žalobkyně však na dané nereagovala a namísto toho nabídla svůj podíl ke koupi, a to za cenu, která byla pro žalované 2 a 3 nepřiměřená. Žalovaní 2 a 3 pak shodně v podáních ze dne , datum, vyjádřili souhlas s prodejem Nemovitostí ve veřejné dražbě.4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně je zapsána jako vlastník podílu Nemovitostí o velikosti 17/60, žalovaný 1 vlastní podíl o velikosti 1/30 a žalovaní 2 a 3 vlastní ve společném jmění podíl o velikosti 41/60.5. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, , stavební úřad ze dne , datum, soud zjistil, že předmětné Nemovitosti tvoří jeden samostatný pozemek s jedním rodinným domem č. p. , Anonymizováno, , který tvoří jeden celek. Územní plán obce stanoví pro pozemek se stavbou rodinného domu minimální velikost stavebního pozemku 800 m2, což výměra obou pozemků (zastavěná plocha a zahrada) v celkovém součtu nedosahuje. Případné rozdělení Nemovitostí není v daném případě dle stavebního úřadu možné.6. Z fotografií soud zjistil, že nemovitosti se nachází ve značně zchátralém stavu.7. Na základě provedeného dokazování soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitostí, žalobkyně v rozsahu 17/60, žalovaný 1 v rozsahu 1/30 a žalovaní 2 a 3 vlastní ve společném jmění podíl o rozsahu 41/60. Reálné rozdělení Nemovitostí je dle stanoviska příslušného stavebního úřadu vyloučeno, neboť se jedná o jeden samostatný pozemek s rodinným domem, jehož výměra nedosahuje ani výměru stanovenou územním plánem pro stavbu rodinného domu.8. Na projednávanou věc dopadají ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).9. Podle ust. § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.10. Podle ust. § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.11. Podle ust. § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.12. Podle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.13. Podle ust. § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.14. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.15. Soud v souladu s ust. § 1140 odst. 1 o. z. uzavřel, že žalobkyni zásadně nelze k dalšímu setrvání ve spoluvlastnictví se žalovanými nutit. Soud se tak předně zabýval v souladu s ust. § 1144 odst. 1 o. z. otázkou, zda lze Nemovitosti rozdělit. Soud na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že se jedná o společnou věc ve smyslu ust. § 1142 odst. 1 o. z., která může sloužit pouze jako celek určitému účelu, kterým je bydlení. Reálné dělení pak není vzhledem k charakteru Nemovitostí objektivně možné. Soud proto uzavřel, že je na místě přistoupit k prodeji Nemovitostí ve veřejné dražbě, neboť mezi účastníky k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jak předpokládá ust. § 1141 o. z., nedošlo. Ani oddělení ze spoluvlastnictví dle § 1140 odst. 2 o. z. a reálné rozdělení ve smyslu ust. § 1144 o. z. není možné. Současně ani jeden z účastníků neprojevil zájem, aby mu Nemovitosti byly ve smyslu ust. § 1147 o. z. přikázány do výlučného spoluvlastnictví za přiměřenou náhradu. Soud proto ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví k Nemovitostem a výrokem II. nařídil prodej předmětných Nemovitostí ve veřejné dražbě.16. Pro úplnost soud dodává, že rozhodnutím o nařízení prodeje ve veřejné dražbě není vlastním nařízením dražby, ale titulem pro soudní výkon rozhodnutí či exekuci. Kterýkoliv z účastníků řízení na základě tohoto titulu může podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh. Účastníkům řízení nic nebrání, aby se případně pokusili Nemovitosti prodat mimo dražbu, dohodli se na odlišném vypořádání či ve spoluvlastnictví setrvali. Ačkoli se výrokem I. rozsudku spoluvlastnictví ruší, k faktickému zrušení může dojít až v případě úspěšné dražby, do té doby spoluvlastnictví trvá.17. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval (viz. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 404/22).