13 C 324/2020-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení dlužného pojistného ve výši [částka], [částka] za uplatnění pohledávky a úroků z prodlení z této částky. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu nazvanou Pojištění odpovědnosti z výkonu povolání, která zanikla v důsledku toho, že žalovaná dlužné pojistné nezaplatila. Do doby zániku pojištění dluží žalovaná na pojistném žalovanou částku. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu, ve které se žalovaná zavázala [anonymizováno] pojistné ve výši [částka] placené čtvrtletně po [částka]. Žalovaná však pojistné řádně přes písemné upomínky neplatila. Protože dlužné pojistné nebylo zaplaceno, došlo k zániku pojištění ke dni [datum] a za dobu do zániku pojištění dluží žalovaná na pojistném částku [částka]. Za upomínání žalované účtoval žalobce [částka]. Po právní stránce soud věc posuzoval dle zákona 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník § 2758 a násl.), který upravoval v době uzavření předmětné pojistné smlouvy vztahy mezi pojistníkem a pojistitelem. Žalobce požaduje zaplacení pojistného za dobu od [datum] do [datum], kdy pojištění zaniklo, což při dohodnuté výši pojistného [částka] ročně odpovídá částce [částka]. Z těchto důvodů soud žalobě v této části vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., které v době prodlení žalované určovalo výši úroků z prodlení. Co se týče nároku na zaplacení částky [částka], ten je zapsán v žalobě chybně jako náklady spojené s uplatněním pohledávky neovlivňující předmět řízení, což jsou náklady dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jenž lze uplatnit pouze proti podnikajícím subjektům. Ve skutečnosti se však zřejmě jedná o požadavek na zaplacení poplatku za odeslání upomínky. Soud neshledal v této části žalobu důvodnou, když tato sankce má evidentně charakter smluvní pokuty, když se vzhledem ke své výši evidentně nejedná o sanaci nákladů na zaslání jednoho dopisu a takovéto podstatné ujednání vzhledem postavení žalované jako spotřebitele, nelze spotřebiteli„ skrýt“ v rozsáhlém sazebníku poplatků nebo v textu obchodních podmínek, kde se jinak nalézají ustanovení ne tak podstatného charakteru (viz. např. I. ÚS 342/09 ze dne [datum] nebo I. ÚS 3512/11 ze dne [datum]). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 45,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].