14 C 316/2020-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 367,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 335,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Uvedla, že u ní došlo ke změně obchodní firmy, když v minulosti zněla [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“. Tyto obchodní firmy mohou být uvedeny v přiložených dokumentech, jimiž žalobkyně dokládá svůj nárok. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum], a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 639 Kč Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [název]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne [datum], a to převodem na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] se účastníci nedostavili, když zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a souhlasil, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně (obchodním názvem [právnická osoba]) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 4 500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 639 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti ničeho nezaplatil. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným, coby spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, který se zavázal vrátit do [datum]. Úvěr byl poskytnut bezúročně, mezi účastníky smlouvy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 639 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s částkou 4 500 Kč ve lhůtě do [datum]. Žalovaný závazek vůči žalobkyni nesplnil, je proto povinen zaplatit dlužnou jistinu úvěru 4 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 639 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 228,50 Kč sjednanou v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy, když finanční prostředky žalobkyni ve sjednané lhůtě nevrátil ani přes písemnou výzvu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 367,50 Kč (4 500 Kč jistina + 1 639 Kč poplatek za poskytnutí úvěru + smluvní pokuta ve výši 1 228,50 Kč) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jistiny ve výši 4 500 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 500 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úhradu úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a jeho výše byla určena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 936 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval v případě přiznání náhrady nákladů ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění, když žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu viz. věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 3/2019, 14 C 64/2019, 6C 334/2018 a další).