14 C 334/2020-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 3 500 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. 12. 2019 mezi [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka, spočívající v nesplaceném úvěru ve výši 3 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení z této částky, a to ode dne 17. 10. 2016. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 14. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 3 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 10. 2016. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, z nichž některé jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované emailem. Žalovaná také odsouhlasila ve webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následném prověření schopnosti žalované splácet úvěr, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 3 500 Kč a splatností dne 16. 10. 2016. Úvěr byl žalované převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale žalovaná neuhradila ani poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná do dnešního dne žalobkyni dluh neuhradila, a to ani částečně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 1. 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 26. 1. 2020 se žalovaná nedostavila bez omluvy, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasila, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Na základě uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 14. 9. 2016 částku 3 500 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději do 16. 10. 2016. Žalovaná však poskytnutou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila. Dne 22. 1. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 5 705 Kč do 3 pracovních dnů od doručení výzvy. Dle ustanovení § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 3 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku do 14. 9. 2016. Žalovaná však do 14. 9. 2016 původnímu věřiteli peněžní částku 3 500 Kč nevrátila. Jelikož původní věřitel, jako postupitel, tuto svou pohledávku za žalovanou, dne 16. 12. 2019 postoupil žalobkyni (§ 1879 občanského zákoníku), soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v sazbě 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 17. 10. 2016 do zaplacení v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení byly sníženy ve smyslu ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.