17 C 129/2020-55 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 4 854 Kč s úrokem z prodlení v částce 208,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně tak, že uvedl své údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, přičemž mu byla založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Prostřednictvím své klientské sekce žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru tak, že odsouhlasil navrhované znění smlouvy a žalobkyně žádost žalovaného o poskytnutí úvěru po posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválila. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, žalovaný se zavázal zapůjčenou částku splatit do 22. 7. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru byla smlouvou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, max. do výše jedné poloviny jistiny. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla dne 24. 6. 2019 převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný na uvedenou smlouvu ničeho nezaplatil. Žalovaný dluží žalobkyni celkem 4 854 Kč, tj. částku 3 000 Kč na jistině úvěru, částku 1 092 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru a částku 1 762 Kč na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně max. však do výše ½ jistiny z částky 3 000 Kč za období od 23. 7. 2019 do 1. 4. 2020, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 208,56 Kč vypočtený zákonnou sazbou 10 % ročně z dlužné jistiny 3 000 Kč za dobu od 23. 7. 2019 do 1. 4. 2020 a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 2. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením ze dne 20. 8. 2021 čj. 17 C 129/2020-51 soud žalovanému ustanovil opatrovníka z důvodu neznámého pobytu. Opatrovník se ve věci nevyjádřil. 4. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). 5. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se dne 24. 6. 2018 zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč převodem na účet žalovaného bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy se splatností 28 dnů, přičemž výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 1 092 Kč, roční úroková sazba 0 %, RPSN 6162 % a celková splatná částka 4 092 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Na účet žalovaného byla dne 24. 6. 2019 převedena částka 3 000 Kč označená„ úvěr dle smlouvy [číslo] [webová adresa]“. Právní zástupkyně žalobkyně vyzývá jménem žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo]. Žalobkyně podniká a při své podnikatelské činnosti je oprávněna poskytovat nebo zprostředkovávat nebankovní úvěry, a to od 11. 11. 2015. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 8. Žalobkyně podniká v předmětu činnosti poskytování a zprostředkování nebankovních úvěrů (z veřejného rejstříku). Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2019 do 12. 6. 2019, výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB a výpisem z registru platebních informací, přičemž zjistila, že žalovaný má dostatečnou výši příjmů ke splacení úvěru (z výpisu účtu žalovaného, z registru platebních informací REPI Credit Report, z výpisu EUCB). Dne 24. 6. 2019 uzavřeli elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku žalobkyně a žalovaný smlouvu, kterou nazvali smlouva o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal částku 3 000 Kč spolu se sjednaným poplatkem 1 092 Kč, celkem tedy částku 4 092 Kč, vrátit žalobkyni do 28 dnů, tj. do 22. 7. 2019. Z předmětné smlouvy o úvěru se podává, že platby realizované úvěrovaným na jeho závazky z této smlouvy se započítávají v následném pořadí: a. úhrada nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b. úhrada smluvních pokut, c. úhrada úroků z prodlení, d. úhrada poplatků, zejména poplatku za poskytnutí úvěru, či případně poplatku za prodloužení splatnosti úvěru a poplatku za změnu splatnosti úvěru, e. úhrada jistiny úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s plněním dle smlouvy byla smlouvou ujednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, když smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, přičemž souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na v žalobě uplatněné pohledávky ničeho neuhradil, žalovaný toto tvrzení nepopřel, a protože toto tvrzení nebylo ani žádným důkazem vyvráceno, soud z něj vychází. 9. Při právním hodnocení věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne 24. 6. 2019 smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z. Podle této smlouvy žalobkyně splnila svůj závazek a poskytla žalovanému na jeho žádost částku 3 000 Kč dne 24. 6. 2019 Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 4 092 Kč do 28 dnů od zapůjčení, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč. Žalovaný závazek vůči žalobkyni nesplnil. Právní zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval. Soud proto shledal žalobní nárok co do základu a výše důvodný a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od 23. 7. 2019 do 1. 4. 2020 v celkové výši 762 Kč sjednanou v souladu s ust. § 2048 o.z. a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti úvěru 23. 7. 2019 do 1. 4. 2020 ve výši 208,56 Kč a dále od 2. 4. 2020 do zaplacení, přičemž důvodnost úroku z prodlení je dána § 1970 o. z. a jeho výše § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, přiznal jí soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč, kteréžto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z odměny za zastoupení advokátem, a to paušální odměny podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrady výdajů stanovené dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč.