17 C 150/2021-16 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 6. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (původně [název], s.r.o.) jako věřitelka uzavřela se žalovaným jako dlužníkem dne 30. 5. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě po prověření úvěruschopnosti žalovaného byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč. Žalovaný spolu s žádostí o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč předložil své příjmy a výdaje, dále byl lustrován v CEE, ISIRu, CRKI, BRKI, zda nemá pohledávku po splatnosti. Částka byla žalovanému zaslána bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] s uvedením identifikace platby půjčky v podobě variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný se zavázal částku 1 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 31. 5. 2016. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný ve lhůtě splatnosti dlužnou částku nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu, na výzvu nereagoval, dlužnou částku do podání žaloby nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně se dne 30. 5. 2016 zavazuje poskytnout žalovanému částku 1 000 Kč převodem na účet žalovaného bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy se splatností 1 den, přičemž poplatek za zápůjčku činí 92 Kč. Na účet žalovaného byla dne 30. 5. 2016 převedena částka 1 000 Kč označená [variabilní symbol] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně podniká a při své podnikatelské činnosti je oprávněna poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelské úvěry, a to od 8. 1. 2013. Právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne 2. 2. 2021 vyzývá jménem žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 5. 2016. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na v žalobě uplatněnou pohledávku ničeho neuhradil, žalovaný toto tvrzení nepopřel, a protože toto tvrzení nebylo ani žádným důkazem vyvráceno, soud z něj vychází. Po vyhodnocení provedeného dokazování a skutkových závěrů má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako uvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena dne 30. 5. 2016 smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatelka poskytující nebankovní úvěry a žalovaný jako občan spotřebitel. Posouzení vzniku této smlouvy, jakož i práv a povinností z ní vzešlých, se řídí zejména ustanoveními z. č. 89/1012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, tedy právními předpisy účinnými k datu uzavření předmětné smlouvy o úvěru ve smyslu § 164 věta první z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančně prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne 30. 5. 2016 dle § 2395 a následujících o.z. a § 6 a následujících z. č. 145/2010 Sb., právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému částku 1 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 92 Kč do 31. 5. 2016. Žalovaný závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou platně dle § 1879 a následujících o.z. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval. Soud proto shledal žalobní nárok co do základu a výše důvodný a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti úvěru 1. 6. 2016 do zaplacení, přičemž důvodnost úroku z prodlení je dána § 1970 o. z., a jeho výše 8,05 % ročně § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, přiznal jí soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, kteréžto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z odměny za zastoupení advokátem, a to paušální odměny podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrady výdajů stanovené dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč.