17 C 264/2020-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 8 648,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 648,99 Kč od 4. 2. 2019 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tím, že dne 3. 4. 2018 uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu [číslo] jež nabyla účinností aktivací telefonního čísla [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník tarifů a služeb. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, které představují SMS platby (provozovány na číselných řadách 902), tzv. AUDIOTEX a premium SMS (klasické na číselných řadách 900, 901, 903, 904, 907 a 908, hlasovací na číselných řadách 906 a premium sms pro dospělé na číselných řadách 909), dárcovské SMS/MMS (na čísle [číslo]) a M-platbu. Žalovaný se smlouvou zavázal platit za poskytnuté služby částky dle jednotlivých vyúčtování. Žalobkyně po skončení každého zúčtovacího období vystavovala dle všeobecných podmínek vyúčtování služeb obsahující cenu za všechny služby a služby třetích stran poskytnuté a objednané v příslušném zúčtovacím období. Délka zúčtovacího období je jeden měsíc. Žalovaný řádně neplnil povinnost dle smlouvy tím, že nehradil vystavená vyúčtování, přičemž se dostal do prodlení s vyúčtováním [číslo] splatným 3. 1. 2019, kterým byly vyúčtovány M-Platba ve výši 5 365,99 Kč, SMS na speciálně zpoplatněná čísla ve výši 80 Kč a SMS platba ve výši 690 Kč a s vyúčtováním [číslo] splatným 3. 2. 2019, kterým byly vyúčtovány M-Platby ve výši 2 303 Kč a SMS platby ve výši 210 Kč Celkem tak žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil žalobkyni částku 8 648,99 Kč, přičemž je v prodlení nejpozději od 4. 2. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). 4. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Žalobkyně předložila k prokázání uplatněných nároků listinné důkazy, ze kterých bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další nabízené služby ve sjednaném rozsahu a žalovaný se zavázal za tyto služby zaplatit sjednanou cenu. Součástí smlouvy byly podmínky včetně podmínek sjednaných v části formuláře nastavení služeb, všeobecné podmínky [právnická osoba], podmínky zpracovávání osobních, identifikačních, provozních a lokalizačních údajů, platný ceník služeb, obchodní podmínky tarifů, obchodní podmínky služby data Roaming Limit, obchodní podmínky platebních služeb T-Mobile. Žalovaný využíval služby třetích stran poskytované žalobkyní na telefonním čísle [tel. číslo] (ze smlouvy [číslo] ze dne 3. 4. 2018). Dle vyúčtování [číslo] ze dne 20. 1. 2019, splatného dne 3. 2. 2019, vyúčtovala žalobkyně žalovanému platební služby ve výši 2 513 Kč. Vyúčtováním [číslo] ze dne 20. 12. 2018, splatným 3. 1. 2019, vyúčtovala žalobkyně žalovanému zprostředkované služby částkou 80 Kč a platební služby částkou 6 055,99 Kč (z citovaných vyúčtování). Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2020, upomínka byla podána k doručení dne 14. 8. 2020 (z předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2020, z potvrzení o podání). <i>Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele.</i> <i>Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.</i> <i>Dle § 1746 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu cit. ust. § 1746 odst. 2 o.z. dne 3. 4. 2018 smlouvu [číslo]. Žalobkyně umožnila žalovanému využívat služby třetích stran (tzv. služby obsahu), které však nejsou službami elektronických komunikací a žalovaný se zavázal dodržet podmínky smlouvy, zejména za poskytnuté služby řádně platit ceny vyúčtované dle podmínek žalobkyně ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaný za využití služeb třetích stran nezaplatil celkem částku 8 648,99 Kč. Soud proto shledal nárok žalobkyně za důvodný a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni celkem částku 8 648,99 Kč spolu s úrokem z prodlení z dlužné částky, přičemž přiznaný nárok na úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč.