17 C 268/2020-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkem částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 24. 2. 2019 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] která vymezovala podmínky, dle kterých mohla žalovaná požádat právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně tento úvěr byla oprávněna poskytnout. Na základě uzavřené rámcové smlouvy pak byla uzavřena jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] Smlouva mohla být uzavřena buď pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy byl podpis žalované nahrazen úhradou tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč či elektronickým podpisem, nebo v písemné formě. Finanční prostředky ve výši 8 000 Kč byly žalované poskytnuty na žalovanou uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu realizovaného dne 24. 1. 2019, a to na základě předchozí žádosti žalované. Poskytnuté finanční prostředky byla žalovaná povinna vrátit bezhotovostně v jediné splátce splatné 23. 2. 2019. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky nezaplatila. Dne 12. 5. 2020 byla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 5. 2020. Právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu ničeho nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 8. 2018 částku 8 000 Kč (z jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] z rámcové smlouvy [číslo], ze standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu). Žalovaná dne 23. 1. 2019 zaplatila verifikační platbu 1 Kč (z výpisu z účtu). Částku 8 000 Kč žalovaná obdržela bezhotovostně dne 24. 1. 2019 a zavázala se tuto částku vrátit do 30. dní (ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu, z faktury). Žalovaná dlužnou částku neuhradila (z tvrzení žalobkyně, z výzvy k zaplacení před podáním žaloby). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020, s účinností ke dni 12. 5. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 5. 2020 (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2020, z přílohy ke smlouvě, z poštovního podacího archu). Žalovaná byla před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně vyzývána k zaplacení dlužné částky (z výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 5. 2020, z poštovního podacího lístku). Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalovaná dluží žalobkyni z předmětné smlouvy o úvěru na jistině částku 8 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 24. 2. 2019 (tj. od prvního dne prodlení po splatnosti závazku) do zaplacení dlužné částky. Na základě vyhodnocení provedených důkazů a z nich učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru dle citovaného ust. § 2395 OZ, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její žádost částku 8 000 Kč dne 24. 1. 2019. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně do 23. 2. 2019. Žalovaná závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nesplnila. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou platně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. OZ. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 8 000 Kč co do základu a výše důvodný a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení vyčísleným z částky 8 000 Kč za období od 24. 2. 2019 do zaplacení, přičemž důvodnost úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ a jeho výše z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni zaplatila. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč.