8 C 185/2021-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [osobní údaje žalobkyně] [částka] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] jako pokuty a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr v částce [částka]. Úvěr byl poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného. V souladu s čl. 7 odst. 7.1. Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal uhradit úrok ve výši 30 % z poskytnuté částky, odpovídající částce [částka] Celkem tak měl žalovaný uhradit žalobci částku ve výši [částka] (tj. poskytnutý úvěr [částka] a úrok [částka]), a to ve lhůtě 30 dnů, tj. do [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku ve výši [částka]. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru vznikla žalovanému v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po datu splatnosti dluhu, tedy od [datum] Smlouvou o úvěru bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,4 % p. a. denně z částky odpovídající součtu jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru maximálně však do výše jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně smluvní pokutu přepočítal v souladu s § 122 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, kdy výše nová smluvní pokuty je 0,1% p. a. denně z částky odpovídající součtu jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný tak byl dále povinen zaplatit smluvní pokutu v celkové výši [částka]. Původní věřitel následně uzavřel se žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně dne [datum] informován. Odkoupená pohledávka se skládala z jistiny úvěru ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05% p. a. od [datum] do zaplacení. Žalovaný následně dne [datum] podal na sebe insolvenční návrh na jehož základě Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum] rozhodl o úpadku žalovaného a povolení řešení úpadku oddlužením. Do tohoto insolvenčního řízení žalobkyně přihlásila výše uvedenou pohledávku. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], které bylo následně potvrzeno i usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č. j. [spisová značka], bylo oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. V rámci insolvenčního řízení byla žalobkyni vyplacena částka ve výši [částka]. Žalobkyně nadále eviduje za žalovaným pohledávku, která na ni byla postoupena ze strany původního věřitele a která se skládá z jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do [datum], úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % p. a. od [osobní údaje žalobkyně] [částka] do [datum] a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005). Z nich vzal za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal vrátit prostředky včetně sjednaného poplatku ve výši [částka] do 30 dnů od poskytnutí úvěru tj. do [datum]. Pro případ prodlení s vrácením účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,4 % denně z dlužné částky (z Rámcové úvěrové smlouvy ze dne [datum], Standartní evropské informace o spotřebitelském úvěru). Dne [datum] zaslat právní předchůdce žalobkyně žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku [částka] (z Potvrzení o provedené platbě). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce a žalovanému postoupení oznámil (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný se jí zavázal vrátit částku [částka] ve lhůtě 30 dnů tj. do [datum]. Žalovaný zaplatil pouze částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému věřitelem písemně oznámeno. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne ničeho nezaplatil. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2395 občanského zákoníku, §1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. V souladu s citovaným ustanovením § 9 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splatit. Postup věřitele, který při posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr vychází pouze z prohlášení samotného spotřebitele předem formulovaného v článku 13 smluvních podmínek vytvořených věřitelem, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v citovaném ustanovení § 9 odst. zákona č. 145/2010 Sb. Soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, spisové značky 1 As 30/2015, v němž zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum], v němž zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. V projednávané věci žalobkyně nedoložila, uvedla, že nedisponuje důkazními listinami o prověření úvěruschopnosti právním