8 C 252/2020-23 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 971 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 971 Kč od 13. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 248,55 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 16. 2. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s žalovaným, smlouvu o úvěru [číslo]. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu [právnická osoba] převedena na [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni. O tomto byl žalovaný vyrozuměn. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaný musel pro získání úvěru předložit občanský průkaz a případně i další platný úřední doklad. Dále musel předložit další dokumenty, jako je např. výpis z bankovního účtu, pracovní smlouva nebo jiné potvrzení o příjmu. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednanou na dobu určitou. Úvěr byl žalovanému vyplacen v hotovosti dne 16. 2. 2016, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Poslední splátka byla splatná ke dni 12. 3. 2017. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení s úhradou částky 4 971 Kč. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě dlužné částky, neuhradil však ničeho. Podle článku V. smlouvy je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4 971 Kč, za dobu od 13. 3. 2017 do 20. 8. 2020, tj. za 1257 dnů, celkem ve výši 6 248,55 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005). Z provedených důkazů má soud prokázáno, že dne 16. 2. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], s žalovaným, smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal splácet právnímu předchůdci žalobkyně úvěr 13 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 730 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 30. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že celkovou výši spotřebitelského úvěru převzal od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti v den uzavření smlouvy. Smlouvou se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit úrok ve výši 25,85 % p. a., dále celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 490 Kč. Celková dlužná částka tak činila 35 490 Kč. Roční procentní sazba nákladů při splatnosti úvěru 13 měsíců činila 187,6 % stanovena jako pevná a v průběhu smluvního vztahu nebyla měněna. V čl. IV. bodě 3 smlouvy, v případě, že dlužník nesplní povinnosti uhradit kteroukoli splátku řádně a včas, prohlásit úvěr za zesplatněný. Okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru se stává splatným nesplacený zůstatek jistiny a celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Smluvní strany se dohodly, že zesplatněním úvěru přirůstá nesplacená část celkových nákladů spotřebitelského úvěru k jistině. V čl. IV. bodě 2 smlouvy se dále strany dohodly, že pokud dlužník nebude plnit řádně a včas úvěr podle čl. II. této smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši 0,2% z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši, platné v den uzavření smlouvy tj. 8,05% ročně (ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2016). V rámci uzavření smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet poskytnutý úvěr s příslušenstvím. Z informací takto poskytnutých přímo žalovaným zjistila, že jeho čistý měsíční příjem – od zaměstnavatele [právnická osoba] [příjmení] [jméno] činí 20 000 Kč a celkové výdaje 11 000 Kč (z žádosti o úvěr ze dne 16. 2. 2016). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru, je tak v prodlení s úhradou částky 11 219,55 Kč. [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] jako postupitel, převedla pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni jako postupníku pohledávky (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, seznamu postupovaných pohledávek). Výzvou k plnění ze dne 24. 7. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky v celkové výši 15 598,56 Kč (z výzvy k plnění ze dne 24. 7. 2020). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ZoSÚ, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. ZoSÚ, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. ZoSÚ, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 16. 2. 2016 částku 21 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutými celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 35 490 Kč ve 13 splátkách po 2 730 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně u příležitosti poskytnutí úvěru žalovanému postupoval s odbornou péčí a řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr ve výši 21 000 Kč splatit. Protože žalovaný dosud nezaplatil vše, co dluží žalobkyni jako novému věřiteli z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2016, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobci částku 11 219,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 971 Kč od 13. 3. 2017 do zaplacení včetně smluvní pokuty ve výši 6 248,55 Kč, když tato dle ustanovení § 122 odst. 3 ZoSÚ nepřesáhla součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého spotřebitelského úvěru (21 000 x 0,5 = 10 500). Oprávnění žalobkyně požadovat úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše je v souladu