12 C 241/2020-97 — Okresní soud v Novém Jičíně

Společným návrhem doručeným soudu dne [datum] se manželé domáhali rozvodu manželství. Uvedli, že manželství se rozpadlo po tříletém klidném vztahu, kdy se manželé přestěhovali do Francie, kde manželství přestalo fungovat. Manželka se kvůli práci vrátila zpět do ČR a manželství se tak nenávratně rozvrátilo, přičemž manželka ztratila k manželovi veškerý citový vztah. Podáním ze dne [datum] se [celé jméno žalovaného] k výzvě soudu vyjádřil tak, že souhlasí s rozvodem manželství a k návrhu se připojil. Manžel spatřoval důvod rozvratu manželství v rozdílném pohledu na manželské soužití a v rozdílné kultuře a především pak ve ztrátě lásky a vzájemných citů. Po provedeném dokazování má soud z oddacího listu za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřené dne [datum] v [anonymizováno] v Alžírsku. Z centrální evidence obyvatel a z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] vyplývá, že za trvání manželství se manželce narodila nezletilá [jméno], jejímž biologickým otcem však není manžel, ale přítel manželky pan [jméno] [příjmení] (soud ve výroku uvedeného rozsudku určil, že manžel není otcem nezletilé [jméno]). Manželka vypověděla, že poslední společné bydliště s manželem měli ve Francii, přičemž zhruba před čtyřmi lety se odstěhovala zpět do ČR. Z manželství se manželům nenarodily žádné děti, za trvání manželství se manželce narodila dcera [jméno], kterou má se svým přítelem panem [jméno] [příjmení]. K manželskému soužití manželka uvedla, že větší problémy mezi nimi nastaly těsně předtím, než se přestěhovali do Francie, přičemž jejich příčinou bylo chování manžela, manželka nemohla vyjádřit svůj názor, docházelo k hádkám, objevilo se i násilí. Uvedla, že mezi nimi byly problémy v komunikaci, měli rozdílné názory na uspořádání domácnosti a následně pak u nich došlo k vymizení vzájemných citů. Uvedla, že s manželem nejsou již v žádném kontaktu, občas napíše, aby přijela, že potřebuje podpis na pobytovou kartu. Dále uvedla, že rozhodně nechce obnovit manželské soužití. Svědek [jméno] [příjmení], přítel manželky a biologický otec nezletilé [jméno], uvedl, že s manželkou jsou zhruba dva až tři roky. Manžela nikdy neviděl a neví o tom, že by se s ním manželka stýkala. Žijí s manželkou ve společné domácnosti po celou dobu uvedených dvou až tří let a časem se plánují vzít. Manželka měla svědkovi říkat o násilí ze strany manžela. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, když skutečnosti vyplývající z listinných důkazů (z oddacího listu a rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) jsou podpořeny i výpověďmi svědků. Pokud se týká příčin rozvratu manželství, pak soud vyšel především ze shodných tvrzení účastníků a výpovědi manželky, kdy již v návrhu (a také ve vyjádření manžela) bylo uvedeno, že manželé měli odlišný pohled na manželské soužití a projevily se kulturní rozdíly a došlo mezi nimi ke ztrátě lásky a vzájemných citů a stejné skutečnosti pak potvrdila v účastnické výpovědi i manželka. Pokud manželka zmínila i domácí násilí, pak je nutno uvést, že tato skutečnost nejenže nebyla součástí tvrzení v návrhu, ale nebyla potvrzena ani žádným jiným důkazem (s výjimkou svědka [příjmení], který však měl uvedené informace získat zprostředkovaně právě od manželky, a tedy se fakticky nejedná o jiný zdroj skutkových zjištění), a proto soud uvedené skutečnosti nevzal za prokázané; ostatně manželka, vědoma si důkazního deficitu, uvedla, že dále na prokazování těchto skutečností netrvá. Po hodnocení důkazů tedy soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: manželství účastníků bylo uzavřené dne [datum] v [anonymizováno] v Alžírsku. Manželé se odstěhovali do Francie, přičemž problémy mezi nimi začaly těsně před přestěhováním a prohlubovaly se ve Francii, a jejich příčinou byly rozdílné názory manželů na uspořádání domácnosti, kulturní rozdíly a následně vymizení vzájemných citů mezi manžely. Manželka se přibližně v roce 2018 vrátila zpět do České republiky, zde si našla přítele, se kterým žije zhruba dva až tři roky ve společné domácnosti a se kterým má dceru [jméno]. Manželé podali společný návrh, manželka je státní občankou České republiky, žijící již několik let na území České republiky, a manžel je státním občanem Alžírska s bydlištěm ve Francii. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z kapitoly II, oddíl 1, článek 3) písmeno a), odstavec iv) Nařízení rady (ES) č. 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, ve spojení s ustanovením § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Podle ustanovení § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., se rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení; osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Protože obvyklý pobyt účastníků je v různých státech, soud při rozhodování postupoval podle českého hmotného práva, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to podle jeho níže uvedených ustanovení. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ustanovení § 756 o. z., zjišťuje soud i příčiny rozvratu manželství. Shora uvedený skutkový stav soud posuzoval dle cit. ustanovení § 755 odst. 1 a § 756 o. z., a má za to, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat jeho obnovení, když manželé spolu již nejméně tři roky nežijí a nejsou ani v žádném kontaktu, přičemž manželka má již déle než dva roky přítele, se kterým má dítě a kterého si hodlá vzít. Příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v rozdílných názorech manželů na uspořádání domácnosti, kulturní rozdíly a následně vymizení vzájemných citů mezi manžely. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 věta prvá zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož účastníci řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.