13 C 153/2022-23 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 25 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatek ve výši 8 500 Kč a poplatek 10 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřela žalovaná jako vydlužitel se společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy obdržela od zapůjčitele zápůjčku 25 000 Kč. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatkem 8 500 Kč a s poplatkem za fakultativní hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 750 Kč. Zapůjčitel pak pohledávku, respektive její zbytek ve výši 25 000 Kč postoupil na žalobce a žalované tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobce vyzval žalované k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 2390 občanského zákoníku (zák č. 89/2012 Sb.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Soud po právní stránce posuzoval především to, zda poplatky za zápůjčku ve výši 25 000 Kč poskytnutých na dobu 58 týdnů jsou přiměřené. Do celkové výše poplatků a úroku soud nezapočítával poplatek za fakultativní hotovostní inkaso splátek, neboť jde o fakultativní službu, tedy jakýsi nadstandard, kdy se vydlužitel nemusí starat o zasílání splátek, neboť osoba pověřená zapůjčitelem přijde za ním sama pro splátku. Zápůjčka tak stojí na poplatcích 8 500 Kč, což je 34 % zapůjčené částky. K otázce přiměřenosti odměny zapůjčitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012-54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % zapůjčené částky při zápůjčce trvající 13 měsíců. Tady by měla žalovaná zaplatit 34 %, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako na hraně přiměřenosti. Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl, spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 904 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 452 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Doplnění skutkových tvrzení žaloby na výzvu soudu nepovažuje soud za samostatný úkon, neboť nedostatek skutkových tvrzení žaloby nelze přičítat k tíži žalované straně.