13 C 212/2022-42 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 231,60 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal mu za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit sjednanou cenu. V rámci smluvního vztahu byly žalovanému zapůjčeny dvě zařízení, a to STB a Modem. Za užívání těchto zařízení se žalovaný zavázal platit měsíčně částku 70 Kč za každé. To však po dobu šesti měsíců nečinil. Žalobce proto smluvní vztah ukončil a požadoval vrácení těchto dvou zapůjčených zařízení, avšak bezvýsledně. Vznikl mu proto nárok na zaplacení smluvních pokut za nevrácení zařízení, a to ve výši 2 000 Kč za každé. Dále žalobce požadoval zbytek poplatku (391,60 Kč) za odpojení z důvodu nedoplatku na straně žalovaného. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. V rámci smluvního vztahu poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému [příjmení] a modem, za což měl žalovaný platit měsíčně 2 x 70 Kč. Za měsíce únor až červenec 2020 tak nečinil a z toho důvodu dluží žalobci částku 840 Kč (70 x 2 x 6 = 840). Z důvodu tohoto porušení smluvních povinností žalovaným došlo k ukončení smluvního vztahu a k odpojení žalovaného, za což byl žalovanému v souladu s ceníkem účtován poplatek 500 Kč, když z této částky zbývá zaplatit 391,60 Kč. Žalovaný pak zapůjčená zařízení nevrátil, takže žalobci dle smlouvy vznikly nároky na smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každé nevracené zařízení, celkem tedy 4 000 Kč. Žalovaný nereagoval ani na písemnou upomínku ze dne [datum] a uvedené částky dosud nezaplatil. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaných ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., když především dospěl k závěru, že se jedná o platby za pronájem zařízení a platby smluvních pokut a poplatků, kde je dána pravomoc soudu. Právní předchůdce žalobce na základě uzavřené smlouvy pronajal žalovanému dle § [číslo] oz a násl. dvě zařízení (STB a Modem), za které neplatil žalovaný sjednané nájemné. Dále nezaplatil zbytek poplatku za odpojení v důsledku jeho porušení smluvních povinností a uvedené zařízení ani nevrátit ani nezaplatil smluvní pokuty, jež byly pro tento případ v souladu s ustanovením § 2048 a násl. sjednány. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jež určovalo v době prodlení žalovaného výši úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 231,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.