13 C 249/2022-58 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 858,33 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dne [datum] pak žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu poskytl kontokorentní úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč, úročený sazbou 18,9% ročně. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat. Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany [právnická osoba] vyrovnán nebyl. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne [datum]. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný si zřídil u [právnická osoba] účet, na kterém vznikl nepovolený debet, a to ve výši 3 858,33 Kč, úročený sazbou 18,9 % ročně. Přes výzvu banky nebyl debet vyrovnán a [právnická osoba] tak posléze tuto pohledávku postoupila na žalobce, což žalovanému písemně oznámila. Ani na výzvu žalobce k uhrazení pohledávky žalovaný nereagoval. Soud věc po právní stránce hodnotil tak, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 a následujících občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vedla [právnická osoba] pro žalovaný účet, v němž se žalovaný dostal do debetu ve výši 3 858,33 Kč a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. [právnická osoba] využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně úroků z prodlení. Jelikož k plnění nedošlo, postoupila [právnická osoba] tuto pohledávku dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku na žalobce. Soud žalobci přiznal i sjednaný úrok ve výši 18,9% ročně, neboť v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) a uvedený úrok je odpovídající citované judikatuře. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jež určovalo v době prodlení žalovaného tj. v den vzniku debetu výši úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 858,33 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.