13 C 284/2022-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši [částka] a úroků z prodlení z této částky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což také žalovaná učinila. Žalovaná však řádně televizní poplatky neplatila a dluží tak žalobci žalovanou částku, kterou nezaplatila ani přes písemnou výzvu žalobce. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalovaná se od dubna 1998 přihlásila prostřednictvím České pošty k placení televizních poplatků. Tyto televizní poplatky však v období září 2020 až únor 2022 řádně neplatila a dluží z toho důvodu žalobci částku [částka]. Tuto částku nezaplatila, přestože byla o to písemně žalobcem upomínána. Po právní stránce soud věc hodnotil v souladu se zákonem č. 252/19954 Sb. a zákonem č. 348/2005 Sb., které upravují povinnost držitele televizního přijímače platit televizní poplatky. Protože žalovaná není osobou, jež zákon taxativně uvádí mezi osobami od placení poplatků osvobozenými, má žalovaná povinnost platit stanovený televizní poplatek od té doby, kdy se k placení prostřednictvím České pošty přihlásila, a to nejpozději do 15. dne příslušného měsíce. Výše televizního poplatku byla stanovena na [částka] od ledna 2008. V období září 2020 až únor 2022 nezaplatila žalovaná 18 krát [částka]. Dluží tak žalobci na poplatcích [částka]. Jestliže žalovaná v uvedeném období nebyla držitelem televizního přijímače, měla k odhlášení z evidence poplatníka připojit písemné čestné prohlášení o tom, že nastaly okolnosti odůvodňující odhlášení což, neučinila, a proto její povinnost poplatky platit trvala i v tomto období. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit dlužné televizní poplatky spolu s úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., které v době počátku prodlení určovalo výši úroku z prodlení. Pokud se týče částky [částka] označené jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, tak předně tento nárok byl v žalobním formuláři zapsán v místě, kde se uplatňují náklady vůči podnikajícím osobám ve formě paušálu ve výši [částka] dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., což není případ žalobkyně a pak jak již dříve konstatoval Ústavní soud, věřitel by neměl přenášet své povinnosti na třetí (externí) osoby a tím navyšovat existující pohledávku. Soud proto žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení neúspěšný jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].