13 C 375/2021-18 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení dlužného nájemného ve výši [částka] a úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byl nájemní vztah, jehož předmětem byl byt ve vlastnictví žalobce. Žalovaný nehradil řádně za užívání bytu a služby s tím spojené, když nezaplatil předepsanou částku za měsíc duben 2020 až září 2020, což je celkem [částka]. Dále neuhradil nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2019 ve výši [částka], částku [částka], kterou byl povinen uhradit za sepsání notářského zápisu s přímou vykonatelností a [částka] na úrocích z prodlení, které měl uhradit na základě písemného uznání dluhu. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem domu, kde se nachází i předmětný byt. Žalovaný tento byt užíval z titulu nájmu (nájemní smlouva). Celková výše úhrad za užívání bytu a služeb s tím spojených byla sjednána ve výši [částka] měsíčně (výpočtový list). Tuto částku však žalovaný přes upomínání žalobce za měsíc duben 2020 až září 2020 nezaplatil, respektive zaplatil jen malou část, a to [částka] za červen 2020, takže na nájemném žalobci dluží 6 x [částka] – [částka] = [částka] (vývoj plateb). Rovněž neuhradil nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu v roce 2019 ve výši [částka], který byl splatná [datum] (vyúčtování služeb za období 2019 - 2019). Žalovaný pak uznal co do důvodu i výše další závazek vůči žalobci, a to ve výši [částka], představující úroky z prodlení z dluhu na službách spojených s užíváním bytu za rok 2018 (uznání dluhu a dohoda o splátkách dluhu ze dne [datum]). Z částky [částka] fakturované žalovanému za sepis notářského zápisu s přímou vykonatelností, kterým byla sepsána dohoda o úhradě dlužného nájmu ve splátkách, požaduje žalobce [částka], které dosud nebyly uhrazeny (faktura žalobce [číslo] faktura notářky Mgr. [příjmení] [příjmení] [číslo]). Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalovaný porušil základní povinnost nájemce, tj. platit stanovené nájemné, jak je zakotveno především v ust. § 2217 tohoto nového občanského zákoníku. Žalobce doložil, jaká byla stanovená výše nájemného v uvedeném období, a že nebyla ze strany žalovaného zaplacena, rovněž doložil vyúčtování služeb za rok 2019, uznání dlužné částky [částka] představující úroky z prodlení za prodlení s platbou nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu za rok 2018. Soud uznal i nárok žalobce na zaplacení nákladu na sepis notářského zápisu s přímou vykonatelností, který obsahoval dohodu o placení dlužného nájemného žalovaným ve splátkách, když tento nárok vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení neboť tím, že žalobce zaplatil náklady na sepis této dohody, bylo plněno za jiného, tedy za žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému tuto částku žalobci zaplatit spolu s poplatkem z prodlení, jak to vyplývá ze zák. č. 67/20132 Sb. u dluhu za služby spojené s užíváním bytu a s úrokem z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče požadavku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, pak soud musí upozornit žalobce, že se jedná o nárok, který lze tímto způsobem uplatnit jen vůči podnikateli, což žalovaný není, proto soud nemohl tento nárok žalobci přiznat. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], což představuje náklady na soudní poplatek.