17 C 56/2022-16 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 500 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 318,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 071,93 Kč, částky 473 Kč a částky 178,33 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně ([název] [název] s.r.o., [IČO]) po prověření úvěruschopnosti žalované uzavřela dne 23. 6. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované dne 23. 6. 2020 částku 3 500 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 500 Kč a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 595 Kč do 23. 7. 2020. Pro případ prodlení žalované se zaplacením byl smlouvou ujednán nárok právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní úrok z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, dne 24. 7. 2020 se tak dostala do prodlení. Dne 25. 6. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě které dílčí smlouvou uzavřenou dne 9. 9. 2021 došlo k postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo účinné ke dni 10. 9. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru částku 9 250,26 Kč, tato sestávala z nesplacené jistiny ve výši 3 500 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 595 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 178,33 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 976,93 Kč za období od 24. 7. 2020 do 2. 5. 2021, poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně proto nárokuje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 500 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 595 Kč, smluvní úrok ve výši 976,93 Kč, poplatky za písemné upomínky ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 178,33 Kč, náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč představující náklady dle ceníku za odchozí dopis ve výši 39 Kč a za 2 osobní návštěvy po 217 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Podáním doručeným soudu dne 13. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 250,26 Kč přestavující požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 071,93 Kč a smluvní pokutu ve výši 178,33 Kč. Soud usnesením ze dne 17. 5. 2022 čj. 17 C 56/2022-12 řízení v této části zastavil. 4. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). 5. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy označené smlouva o úvěru [číslo] dne 22. 2. 2018 uzavřené prostřednictvím www. stránek právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně na její účet částku 3 500 Kč označenou jako úvěr. Žalovaná se zavázala dle článku V splatit úvěr spolu s příslušenstvím do 23. 7. 2020. Dle článku II při řádném splacení činí jednorázová výše splátky 4 200,14 Kč, při překročení doby splatnosti 5 095 Kč, pevná úroková sazba činí 36 % ročně, tj. částku 103,56 Kč. Dne 23. 6. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] označený jménem žalované jako příjemce částku 3 500 Kč (z uvedené smlouvy o úvěru, z formuláře pro standartní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedení verifikační platby, z potvrzení o provedené platbě). Žalovaná částku 5 095 Kč nevrátila (z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně, z upomínek žalobkyně, z tvrzení žalobkyně). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2021 [právnická osoba] [název] s.r.o. pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo oznámeno žalované dopisem právní předchůdkyně žalobkyně podaným České poště s.p. k doručení dne 8. 10. 2021 (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, z potvrzení o provedené transakci, z poštovního podacího archu). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení dlužné částky, za každou zaslanou upomínku vyúčtovala poplatek ve výši 500 Kč (z dopisů adresovaných právní předchůdkyní žalobkyně žalované ze dne 12. 8. 2020, 2. 8. 2020, 28. 7. 2020). Žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení dlužných částek před předáním pohledávky k vymáhání advokátní kanceláři, současně upozornila žalovanou na ceny za jednotlivé úkony mimosoudního vymáhání pohledávky (odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučenou poštou 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč (z dopisu ze dne 27. 10. 2021). Právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne 10. 11. 2021 vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky. (z dopisů ze dne 10. 11. 2021, 10. 1. 2022, z poštovního podacího archu). 7. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 23. 6. 2020 uzavřeli [název] [název] s.r.o., tedy právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaná jakožto úvěrovaná smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a dle § 104 a následujících z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalované dle smlouvy požadovanou částku 3 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 5 095 Kč právní předchůdkyni žalobkyně do 23. 7. 2020. Žalovaná peněžní prostředky včetně příslušenství do data splatnosti neuhradila. Žalobkyně uplatnila pohledávku z titulu nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady na vymáhání pohledávky před podáním žaloby ve výši 473 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, která smlouvu uzavřela jakožto spotřebitel. Žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o.z. ve prospěch žalované, jakožto spotřebitele (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o.z.) tak, že právní předchůdkyně žalobkyně zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované nedostála, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 6. 2019 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86, § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2020 nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná přijala dne 23. 6. 2020 od právní předchůdkyně žalobkyně plnění z neplatné smlouvy ve výši 3 500 Kč, kterou dosud žalobkyni nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o.z. a § 87 odst. 1 o.z., neboť smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou platně postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o.z. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 3 500 Kč a částky 473 Kč, představující poplatky dle ceníku žalobkyně na