6 C 221/2022-17 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne 10. 6. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 389,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 389,74 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení včetně náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 10. 7. 2018 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 69 389,74 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 69 389,74 Kč. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 35 389,74 Kč. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 7. 2022, č. j. 6 C 221/2022-7 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále, aby uvedla, z čeho se skládá žalovaná částka ve výši 35 389,74 Kč. 4. V doplnění žaloby ze dne 2. 8. 2022 žalobkyně na základě výzvy soudu uvedla, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb., a to nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Věřitel dále provedl lustraci dokladu totožnosti předloženého dlužníkem, v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Dále žalobkyně uvedla, že ji byla postoupena pohledávka ve výši 69 386,74 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 49 999,67 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 19 137,07 Kč. Po postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem 34 000 Kč. Žalobkyně tyto úhrady zohlednila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nicméně se v petitu návrhu dopustila zjevné písařské chyby, když po zohlednění úhrad žalovaného, má žalovaná částka správně činit 35 386,74 Kč, nikoliv 35 389,74 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal finanční prostředky v různé výši na bankovní účet č.: [bankovní účet] nebo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] nebo [číslo] v období mezi 10. 7. 2018 – 12. 6. 2020. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru. (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]) Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] nebo [bankovní účet]. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] byl založen dne 14. 1. 2019. Ze sdělení [anonymizováno] ze dne 2. 9. 2022 pak soud zjistil, že majitelem účtu byl žalovaný. (ze sdělení [obec] [anonymizováno] ze dne 22. 7. 2022, ze sdělení [anonymizováno] ze dne 2. 9. 2022) Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti dne 10. 2. 2021 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2021. K úhradě dluhu byl žalovaný upomínán formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2021. (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2021, z podacího lístku) 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 69 389,74 Kč. Po postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem částku ve výši 34 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyni žalovanou částku zaplatil a žalobkyně vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené platně dle § 1879 a následujících o. z. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 35 386,74 Kč co do základu a výše důvodný a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 386,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 386,74 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, jehož výše je odůvodněna ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 948 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 770 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 389,74 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.