6 C 238/2022-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě žalobkyně uvedla, že dne 9. 5. 2012 provedla ošetření a vyšetření žalované v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, přičemž byla prokázána přítomnost alkoholu či jiných návykových látek u žalované. Částka za vyšetření, ošetření a následný pobyt žalované v protialkoholní záchytné stanici činila 2 300 Kč. Žalovaná dne 10. 5. 2012 svůj dluh uznala a zavázala se jej žalobkyni uhradit do 14 dnů od uznávacího prohlášení, tj. do 24. 5. 2012. Žalovaná však dlužnou částku v celkové výši 2 300 Kč neuhradila, ačkoliv k úhradě byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2022. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně provedla u žalované ošetření v protialkoholní záchytné stanici Nemocnice ve [město] a to dne 9. 5. 2012. Za provedení tohoto vyšetření vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 2 300 Kč, což žalovaná dne 10. 5. 2012 uznala na listině„ Uznání dluhu“ a zavázala se ji uhradit do 14 dnů od podpisu tohoto uznání dluhu. (z Uznání dluhu ze dne 10. 5. 2012) Žalovaná však žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku. (z upomínky ze dne 25. 3. 2022) Soud věc po právní stránce hodnotil dle zákona č. 379/2005 Sb., a to především § 17 odst. 4, dle kterého dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Tento svůj závazek žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše dle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval v případě přiznání náhrady nákladů ustanovení § 14b/1,5 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění, když žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.