6 C 324/2021-16 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 17. 6. 2021 domáhala po žalované úhrady částky ve výši 6 677,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 458,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 077,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 677,10 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 4 691,10 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) uzavřela se žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], a ceník. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované na základě jejich příkazů poskytnout peněžní prostředky až do limitu 5 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 250 Kč měsíčně a dále se zavázala hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, případně další poplatky. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, přikročila právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 20. 12. 2019 k zesplatnění dluhu, který pak následně postoupila na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 s účinností ke dni 1. 12. 2020 O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 691,10 Kč, poplatků ve výši 1 986 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 458,81 Kč a kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 077,90 Kč. Žalovaná byla písemně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne 3. 2. 2021. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 10. 2021, č. j. 6 C 324/2021-9 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. 4. V doplnění žaloby ze dne 3. 11. 2021 žalobkyně na základě výzvy soudu sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet a právní předchůdkyně žalobkyně tedy znala a měla ověřenou její platební morálku, výši jejich měsíčních příjmů i výši výdajů. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména výši jejího příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], jako věřitel na straně jedné uzavřela s žalovanou jako dlužníkem (klientem) na straně druhé dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě toho poskytla žalované úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 5 000 Kč, který byl čerpán v podobě příkazů žalované k úhradě. Žalovaná se pak zavázala takto poskytnuté finanční prostředky hradit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 16,90 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 250 Kč měsíčně. (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]) Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, stane se celý zůstatek úvěru splatným. (z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 21. 12. 2019) Žalovaná ani přes výzvu dluh neuhradila a [právnická osoba] následně pohledávku zesplatnila a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 s účinností ke dni 1. 12. 2020 postoupila pohledávku na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dne 28. 12. 2020 (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2020) Žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 3. 2. 2021 (z Výzvy k plnění ze dne 3. 2. 2021) 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Po vyhodnocení jednotlivých důkazů soud dospěl k následujícím rozhodným závěrům o skutkovém stavu věci: mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena Smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě toho poskytla žalované úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 5 000 Kč, který byl čerpán v podobě příkazů žalované k úhradě. Žalovaná se pak zavázala takto poskytnuté finanční prostředky hradit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 16,90 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 250 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, došlo ke dni 20. 12. 2019 k zesplatnění úvěru. Žalovaná ani poté na předmětnou pohledávku ničeho neuhradila. Soud tedy žalobě vyhověl jako důvodné a uložil žalované v souladu s požadavkem žalobkyně povinnost k zaplacení dlužné částky s tím, že je žalovaná povinna hradit z částky ve výši 6 677,10 Kč úrok z prodlení ve výši dle ust. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úrok z úvěru ve výši 16,90 % p. a. z částky 4 691,10 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 677,10 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval v případě přiznání náhrady nákladů ustanovení § 14b/1,5 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění, když žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.