8 C 139/2022-9 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, částky ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, kdy celková výše úvěru činila částku [částka]. K uzavření Smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků, byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dle smlouvy má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta za období od [datum] do [datum] z částky [částka] činí celkem [částka]. Žalovaný byl vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky. 1. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně na tuto výzvu soudu nijak nereagovala a svá tvrzení řádně nedoložila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005). 4. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], a to na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru) Dne [datum] byla na účet žalovaného převedena částka [částka] pod VS, kterým je rodné číslo žalovaného (z Potvrzení o provedené platbě). Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil a toto dne [datum] úvěr zesplatnila (z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum]). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po vyhodnocení jednotlivých důkazů soud dospěl k následujícím rozhodným závěrům o skutkovém stavu věci: žalobkyně jako úvěrující na straně jedné a žalovaný jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne [datum] s využitím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru ve výši [částka]. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že prověřovala bonitu žalovaného, což však nebylo ničím fakticky prokázáno. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila žádné doklady o příjmech (pracovní smlouvu, výplatní lístky, výpis z účtu) a výdajích žalovaného (nájemní smlouvu, doklady o nákladech na energie, obživu apod.). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil především podle citovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., o. z., a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud právní závěr, že smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně domáhá po žalovaném nároků, je neplatná, když žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla na základě dostatečných informací posoudit, že žalovaný bude schopen na poskytnuté peněžní prostředky splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného např. na bydlení, obživu, Z tohoto důvodu soud v souladu s ust. § 86/1,2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu ze dne [datum] jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018) 15. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka], kterou do dnešního dne nevrátil. Soud v této části žaloby vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 75,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].