8 C 24/2022-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytnul dne [datum] žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši [částka], která měla být jednorázově splacena dne [datum] společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovaným. Žalovaný odeslal žádost o zápůjčku právě přes webové stránky [webová adresa] a následně byla posuzována schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný ve smlouvě o zápůjčce výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit. Smlouva o zápůjčce byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Nárok žalobkyně tvoří pohledávka skládající se z nesplacené zápůjčky ve výši [částka], z poplatku za zpracování žádosti o zápůjčce ve výši [částka]; oba nároky splatné společně dne [datum]. To vše činí celkem [částka]. Žalovaný zatím na svůj dluh neuhradil ničeho. Předžalobní výzva pro žalovaného byla advokátem žalobkyně předána k poštovní přepravě dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005). 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o zápůjčce [číslo], na základě níž společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit částku [částka], z čehož částka [částka] měla představovat souhrnný poplatek za poskytnutí částky. Žalovaný měl částku splatit nejpozději dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet] (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; ze žaloby vyplývá, že žalovaný dluží na jistině [částka], na dlužném poplatku částku [částka], celkem tedy [částka]. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek uzavřené, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k plnění dluhu výzvou ze dne [datum] (spojenou s oznámení o postoupení pohledávky), v níž mu byla stanovena lhůtu tří dnů od doručení výzvy; výzva byla odeslána dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z výzvy, z oznámení, z podacího lístku). Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy jakkoli posuzoval úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně pouze na výzvu soudu uvedla, že výše úvěru byla nižší než minimální měsíční mzda v dané době, nebylo proto zapotřebí dále prověřovat úvěruschopnost žalovaného. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba] (také jako„ úvěrující společnost“) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Z uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018, viz také rozsudek SDEU ze dne 5.3.2020, č.j. C-679/18). 14. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila (v žalobě), že společnost [právnická osoba] prověřovala úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., avšak nepředložila, ba ani neoznačila žádné důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly. Soud tedy nemá za prokázané, že by společnost [právnická osoba] posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1