8 C 401/2021-23 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty v částce [částka] a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela se žalovaným na základě jeho žádosti prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [webová adresa] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Tento den byly finanční prostředky z poskytnutého úvěru převedeny na účet žalovaného. Na základě smlouvy tak poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], a žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí úvěru) ve výši 0,9 % denně, tj. [částka]. Žalovaný se tedy zavázal k úhradě celkové částky [částka], a to ke dni [datum]. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy žalobkyně a jejího právního zástupce nesplnil a žalobkyni nezaplatil ničeho. Pro případ prodlení s vrácením úvěru účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky jistiny, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu z částky [částka] za období od [datum] do [datum] (ke dni vydání předžalobní upomínky), která činí [částka]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005). 4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě dne [datum] poskytla žalovanému částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. do dne [datum] nevrátil a na písemnou výzvu ze dne [datum] nereagoval. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku [částka] s úrokovou sazbou ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně s termínem splatnosti [datum] (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z Všeobecných obchodních podmínek, z výpisu z účtu žalobkyně). Pro případ prodlení se splacením úvěru účastníci sjednali ve smlouvě smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky jistiny v prodlení. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] částkou [částka]. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum]) 5. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 2048 odst. 1) občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2390 občanského zákoníku, v níž si sjednali úroky dle § 2392 občanského zákoníku. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobce jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž si sjednali úroky dle § 2392 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl vrátit do [datum]. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2390 občanského zákoníku, v níž si sjednali úroky dle § 2392 občanského zákoníku. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o smluvním úroku ve výši 0,9 % denně, to je 328,5 % ročně je ujednáním, které je pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul. Vzhledem k výše uvedenému soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o sjednanou smluvní pokutu v částce [částka], potom tato je kapitalizovaná z částky jistiny [částka] za období od [datum] do [datum]. Soud proto i v této části žalobě vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 73,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].