8 C 96/2022-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 516 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného jízdného, kdy se žalovaný v hromadné dopravě právní předchůdkyně žalobkyně – [anonymizováno] podniku [územní celek] při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Proto naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala zaplacení jízdného spolu s přirážkou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný cestoval dne [datum] v 8:54 hod. hromadnou dopravou v [obec] – linkou [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem (ze zápisu o provedené přepravní kontrole). Totožnost žalovaného byla zjištěna dle dokladu totožnosti [číslo] (ze zápisu o provedené přepravní kontrole). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný na pohledávku žalobkyně ve výši 1 516 Kč neuhradil ničeho. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách v platném znění, ze kterého vyplývá, že žalovaný se jako cestující na výzvu pověřené osoby dopravce neprokázal platným jízdním dokladem, a je tak povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 520 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinného od 1. 1. 2014 platit žalobkyni úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný svou povinnost cestujícího nesplnil, byl kontrolován, neprokázal se platným jízdním dokladem, přičemž pracovník žalobkyně postupoval v souladu s předpisy. Zjistil potřebné skutečnosti a v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný, byť dodatečně, uhradil přirážku a jízdné. Proto mu soud tuto povinnost uložil ve výroku rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 516 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.