16 C 414/2022-44 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zvýšení výživného zletilého dítěte z částky 1 500 Kč na částku 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum]. V podstatných skutečnostech návrh odůvodnila tím, že otec soudem stanovené výživné v letech 2010 [číslo] nehradil, výživné bylo opakovaně marně vymáháno a otec byl za neplacení výživného dokonce dvakrát odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody. Aktuální výše dluhu za dobu nezletilosti žalobkyně je cca 150 000 Kč. Otec výživné platí od doby zletilosti žalobkyně. Žalobkyně není s otcem v kontaktu, pravděpodobně žije v Polsku se svou přítelkyní, není jí známo, zda pracuje či pobírá dávky. S ohledem na to, že výživné nebylo zvýšeno po dobu téměř 20 let, má žalobkyně za to, že má nárok na vyšší výživné. Žalobkyně je studentkou 2. ročníku bakalářského studijního programu [anonymizováno] práce na [anonymizováno] sociálních studií [anonymizováno] univerzity v prezenční formě. Žije v podnájmu v [obec] [ulice] příjem matky činí cca 35 000 Kč. Žalobkyně si brigádně přivydělává. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2003, č. j. 91 Nc 450/2003-34, soud zjistil, že tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a bylo jím žalovanému stanoveno výživné ve prospěch žalobkyně na částku 1 500 Kč a žalovaný byl zavázán výživné hradit k rukám matky vždy k 1. dni v měsíci předem. Z předmětného rozsudku soud také zjistil, že žalovaný je otcem žalobkyně. 5. Z potvrzení o studiu ze dne [datum] vygenerovaného ze studijního systému soud zjistil, že žalobkyně je v akademickém roce 2022 2023, tj. od [datum] do [datum], studentkou [anonymizováno 5 slov], v [anonymizováno] studijním programu, v prezenční formě. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 9. Z usnesení [název soudu], [číslo listu] [spisová značka], soud zjistil, že žalovaný nesplnil dobrovolně vyživovací povinnost a v roce 2010 soud nařídil k uspokojení přednostní pohledávky výživného pro oprávněnou žalobkyni výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. 10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. 11. Z výpisu ze živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má ohlášenou volnou živnost, a to od [datum] na dobu neurčitou. 12. Ze sdělení Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od [datum] do [datum] a z evidence byl vyřazen sankčně, neboť se nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu. Žalovaný nepobírá žádnou z dávek státní sociální podpory ani žádnou z dávek pomoci v hmotné nouzi. 13. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Nový Jičín ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný není veden jako zaměstnanec, ani jako osoba samostatně výdělečné činná, není poživatelem dávek nemocenského ani důchodového pojištění, OSSZ neeviduje žádnou jeho kontaktní adresu. 14. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] ve spojení s evidenčním listem soud zjistil, že žalobkyně je jedním ze dvou nájemců bytu o velikosti 1+2 o výměře 47,37 m2 v [obec]. Nájemné činí 7 730 Kč a platby spojené s užíváním bytu nebo s ním související služby činí 4 920 Kč měsíčně. [ulice] předpis celkových plateb tedy činí 12 650 Kč. 15. Z výpisu plateb Heimstaden a Innogy za období od února do června 2023 soud zjistil, že z účtu žalobkyně odcházely v období od února do června 2023 platby nájemného a služeb ve výši 12 650 Kč a zálohy za plyn ve výši 300 Kč a zálohy za elektřinu ve výši 750 Kč. 16. Z výpisu plateb od [právnická osoba] za období od prosince 2022 do května 2023 a z výplatnice na č. l. 4 soud zjistil, že žalobkyně má příjmy od uvedené společnosti z brigády, a to v červenci 2022 ve výši 9 404 Kč, prosinci 2022 ve výši celkem 10 516 Kč, v lednu 2023 ve výši celkem 11 575 Kč, v únoru 2023 ve výši celkem 10 517 Kč, v březnu 2023 ve výši celkem 10 000 Kč, v dubnu 2023 ve výši celkem 11 014 Kč a v květnu 2023 ve výši celkem 11 308 Kč. 17. Z výplatních pásek [jméno] [celé jméno žalobce] za období od října 2022 do března 2023 soud zjistil, že matka žalobkyně je zaměstnaná a pobírá mzdu, která v čistém v říjnu 2022 činila [částka], v listopadu 2022 činila [částka], v prosinci 2022 činila [částka], v lednu 2023 činila [částka], v únoru 2023 činila [částka] a v březnu 2023 činila [částka]. 18. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je dcerou žalovaného. Žalovanému bylo stanoveno výživné k žalobkyni naposledy rozhodnutím zdejšího soudu ze dne [datum] ve výši 1 500 Kč, splatné vždy k 1. dni v měsíci předem. Žalobkyně je v akademickém roce 2022 2023, tj. od [datum] do [datum], studentkou [anonymizováno 5 slov], v [anonymizována dvě slova] programu, v [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně bydlí v nájemním bytě a hradí polovinu nájemného v celkové výši 12 650 Kč, záloh za plyn ve výši 300 Kč a záloh za elektřinu ve výši 750 Kč a poplatku za internet 390 Kč měsíčně. Dále má žalobkyně výdaje ve spojení s dopravou cca 1 400 Kč měsíčně, v souvislosti se zdravotním stavem platí [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Platila 5 000 Kč za [příjmení]. Matka jí platí kapesné 3 000 Kč, pojištění, mobilní paušál a pomáhá jí s mimořádnými výdaji a výdaji v souvislosti se zdravotním stavem. Otec svou vyživovací povinnost neplní jinak než hrazením výživného na účet žalobkyně. Matka žalobkyně je zaměstnaná a pobírá mzdu. Matka žalobkyně má vyživovací povinnost k mladší sestře žalobkyně. 19. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 20. Dle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 21. Dle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 22. Dle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 23. Dle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 24. Dle § 916 občanského zákoníku neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. 25. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení řízení; u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne. 26. Dle § 163 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudného řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. 27. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, částka životního minima jednotlivce podle znění účinného do 31. 12. 2022 činí 4 620 Kč měsíčně; podle znění účinného od 1. 1. 2023 činí 4 860 Kč měsíčně. 28. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo zákonem a trvá do té doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné dítěte je jeho potřebnost, resp. neschopnost sám se živit. Žalobkyně, která se studiem na vysoké škole připravuje na své budoucí povolání, není schopna se sama živit. To, že má žalobkyně příjmy z brigád, neznamená, že by byla schopna se sama živit a že by tyto příjmy mohly pokrýt veškeré měsíční výdaje žalobkyně. Skutečnost, že si žalobkyně při studiu přivydělává ve výše uváděních částkách, nelze při stanovení vyživovací povinnosti otci klást žalobkyni k tíži. Proto stále trvá vyživovací povinnost rodičů vůči žalobkyni, tedy také vyživovací povinnost žalovaného, o které je třeba rozhodnout, když žalobkyně se svým otcem nežije ve společné domácnosti a žalovaný tak jinou formou, než placením výživného, neuhrazuje potřeby žalobkyně. 29. Soud byl povinen zabývat se otázkou, zda