18 C 40/2025-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2025 domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 2. 4. 2024 Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které si žalovaná zapůjčila od žalobkyně částku ve výši 13 000 Kč a tato částka byla žalované převedena na její účet. Žalobkyně se po žalované domáhala celkem částky 16 900 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a splátkový kalendář. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a vznikl jí proto na jistině, poplatcích, smluvní pokutě a úrocích dluh ve výši žalované částky. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu o 3 900 Kč s příslušenstvím zpět a ohledně této části předmětu řízení soud řízení zastavil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 2. 4. 2024, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalované úvěr ve výši 13 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků (ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 4. 2024). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek, a to upomínkou ze dne 22. 2. 2025. Ke dni podání žaloby dluh sestával z dlužné částky ve výši 13 000 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 13 000 Kč.Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná čerpala úvěr, avšak tento řádně nesplácela. Vznikla jí tak povinnost hradit jistinu úvěru a úroky.Na základě výše uvedených skutečností soud zavázal žalovanou k úhradě žalované částky v souladu s ustanovením § 2395 o. z., když soud má prokázáno, že skutečně žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 13 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal ji soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou č. 351/2013 Sb.Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná, přiznal ji soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 5 340 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a podání žaloby, 3 rež. paušálů po 450 Kč a 21 % DPH, celkem 9 049,90 Kč.O povinnosti žalobce zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Novém Jičíně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč rozhodl soud dle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v případě převodu věci z agendy centrálního elektronického platebního rozkazu do běžné agendy C je doplatek doměřeného soudního poplatku podle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků splatný nikoliv podáním formulářové elektronické žaloby podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (Rc 48/2014).