18 C 52/2025-19 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2025 domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši celkem 29 400 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná řádně zápůjčku nesplácela a vznikla jí proto na jistině, poplatcích, smluvní pokutě a úrocích dluh ve výši žalované částky.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 16. 5. 2024, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši celkem 29 400 Kč. Zápůjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Mezi stranami byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti ze strany žalované (ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, č. smlouvy , Anonymizováno, ). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 12 238,14 Kč a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva daného obchodními podmínkami a pohledávku ke dni 12. 12. 2024 zesplatnila, když k tomuto datu došlo k ukončení smlouvy. K tomuto datu rovněž žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši 23 867,82 Kč, poplatky ve výši 586,86 Kč, smluvní úroky ve výši 23 890,44 Kč (z platební historie účtu, z oznámení o zesplatnění zápůjčky, odstoupení od smlouvy).4. Žalobkyně tvrdila, ale nedoložila, že posoudila úvěruschopnost žalované.5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.7. Dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.8. Dle ustanovení § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.9. Dle ustanovení § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.10. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.12. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů.13. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla řádně a platně uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak je specifikováno v ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ.14. V daném případě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalované, kromě tvrzeného příjmu. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluh splácet nebyla žalobkyní posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované.15. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně již obdržela od žalované 12 328,14 Kč, zbývá uhradit žalobkyni 17 071,86 Kč (nedoplatek z částky 29 400 Kč), když k této úhradě soud žalovanou zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal ji soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou 351/2013 Sb.16. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel zápůjčky náležitě zjistit schopnost žalované splácet zápůjčku ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o její úvěruschopnosti. Nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ).17. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na úspěšnost v řízení.18. O povinnosti žalobce zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Novém Jičíně doplatek soudního poplatku ve výši 513 Kč rozhodl soud dle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v případě převodu věci z agendy centrálního elektronického platebního rozkazu do běžné agendy C je doplatek doměřeného soudního poplatku podle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků splatný nikoliv podáním formulářové elektronické žaloby podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (Rc 48/2014).