18 C 1/2026-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Svou žalobou doručenou soudu dne 4. 1. 2026 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti stanovené mu vůči žalované rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 90 P 120/2011-139 z důvodu, že žalovaná nastoupila do zaměstnání a je schopna se sama živit.Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila.Strany učinily nesporným, že naposled byla vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovena dne 27. 9. 2017 rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 90 P 120/2011-139 a dále že k listopadu 2025 se již žalovaná poté, co ukončila své vzdělávání živí sama, když je výdělečně činná.Dle ust. § 910 odst 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnostDle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce k žalované již zanikla, když tato ukončila své vzdělávání, nastoupila do zaměstnání a je schopna se již sama živit.Na základě výše uvedených skutečností proto soud za použití § 910 odst. 1 o. z. a § 911 o. z. rozhodl, jak výše uvedeno, tedy zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované, neboť je nadevší pochybnost prokázáno, že již nejsou dány podmínky pro hrazení výživného žalobce pro žalovanou, kdy žalovaná je schopna se již sama živit a také tak již činí.Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když oba dva účastníci se náhrady nákladů řízení vzdali.