22 C 416/2025-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 11. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 17 391,15 Kč s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 17 391,15 Kč od 27. 4. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 391,15 Kč od 27. 4. 2016 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že peněžitou pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původního věřitele společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Dále tvrdil, že žalobce spolu se žalovanou uzavřeli dne 4. 3. 2016 Splátkovou dohodu, ve které se žalovaná zavázala uhradit dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 19 705,06 Kč. Součástí Splátkové dohody byla výhoda splátek žalované, kdy první splátka byla splatná dne 23. 3. 2016 ve výši 500 Kč. V případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, stane se dluh okamžitě splatným. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 17 391,15 Kč a dále úrok ve výši 8 % ročně z částky 17 391,15 Kč od 27. 4. 2016 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 17 391,15 Kč od 27. 4. 2016 do zaplacení. Žalobce dále zaslal žalované předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobce se z jednání řádně omluvil. Žalovaná se k jednání nedostavila, z jednání se neomluvila ani nepožádala včas o odročení jednání. Doručení předvolání k jednání bylo u obou účastníků vykázáno včetně lhůty k zachování přípravy k jednání.4. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.5. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:6. Žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh v částce 17 391,15 Kč, a to jako součást splátkové dohody uzavřené mezi společností , jméno FO, Česká republika a Slovenská republika s.r.o. jako věřitelem a žalovanou jako klientem, z níž vyplývá, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) a žalovaná uzavřeli smlouvu č. , hodnota, dne 3. 12. 2005 a výše pohledávky z této smlouvy představuje částku 17 391,15 Kč. Žalovaná se původnímu věřiteli zavázala uhradil celkovou částku 19 705,06 Kč, která se skládala z pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 17 391,15 Kč a smluvních úroků ve výši 2 313,91 Kč. Smluvní úroky představovaly 8 % sjednaný úrok a dále RPSN ve výši 8,29 %. Celkovou částku ve výši 19 705,06 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 39 měsíčních splátkách po 500 Kč. První splátka měla být splatná dne 23. 3. 2016, poslední splátka dne 23. 5. 2019 (ze Splátkové dohody ze dne 4. 3. 2016). Společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, . (ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024 a Podacího archu). Následně došlo k postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na žalobce, což bylo oznámeno žalované (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2025 a z Vrácené obálky). Žalobce upomenul žalovanou k úhradě žalované částky do 7 dnů od doručení výzvy (z Předžalobní výzva k úhradě pohledávky ze dne 4. 8. 2025 a z Podacího archu).7. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v rámci předložené Splátkové dohody není přesně uvedeno, jaký konkrétní závazek co do jistiny a jaký co do příslušenství (případně smluvních pokut či jiných zajištění obvyklých u splátkových společností) má být dohodou o uznání závazku splněn. Z uvedené dohody bylo zjištěno jen tolik, že právním důvodem vzniku pohledávky má být nedodržení podmínek smlouvy uzavřené s původním věřitelem. Nebylo uvedeno, v čem byla smlouva porušena, co bylo plněno, kolik činí jistina, kolik úroky a úroky z prodlení vyúčtované k určitému datu, zda byly věřitelem uplatněny sankce, když byla uvedena pouze celková výše uznané neuhrazené pohledávky bez bližší specifikace. Žalobce pouze tvrdil, že se jednalo o úvěrovou smlouvu. Soud dále uzavřel, že dluh žalované měl činit celkem 17 391,15 Kč. Jiná ujednání původní smlouvy tvrzena ani prokázána nebyla, žalobce se odvolával pouze na uznání dluhu, patrně v přesvědčení, že důkazní břemeno k vyvrácení právní domněnky existence dluhu přechází na žalovanou stranu.8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. K tomu, aby mohl soud posoudit dohodu o uznání dluhu jako platnou, musí být zároveň kromě určitosti právního jednání též splněny další podmínky, mezi něž patří i platnost a existence závazku, který má být dohodou o uznání dluhu stvrzen, neboť neexistující a neplatný závazek dohodou o uznání dluhu stvrzen být nemůže.10. Pokud jde o Splátkovou dohodu ze dne 4. 3. 2016, v níž je uvedeno pouze to, kdo je věřitel a kdo dlužník na základě smlouvy č. , hodnota, hodnotí soud toto ujednání jako neurčité a jde o zdánlivé, tedy nicotné právní jednání, když zároveň tento projev vůle mezi stranami nebyl dodatečně vyjasněn. V dohodě o uznání dluhu není uvedena dostatečným způsobem kauza závazku, tedy důvod plnění, a to způsobem vylučujícím omyl. Je uvedena jen celková výše plnění ze smlouvy ve výši 17 391,15 Kč (ovšem už ne její jednotlivé složky), to však k platnému sjednání dohody o uznání dluhu nestačí.11. I pokud by dohoda o uznání dluhu byla dostatečně určitá, má soud za to, že je absolutně neplatná dle ustanovení § 2 odstavec 3 o. z., neboť soud má za to, že dohoda o uznání dluhu byla uzavřena způsobem zjevně odporujícím dobrým mravům pro obcházení zákona. Obcházení zákona soud spatřuje v jednání žalobce, kdy se žalobce snaží vymoci nároky z tvrzené úvěrové smlouvy na základě uznaného závazku, jehož specifikace není jasná, mohl již co do samotné jistiny i zaniknout a pomocí uznání dluhu se snaží absolutní neplatnost dílčích nároků skrýt. Takovému způsobu sjednávání a vymáhání tzv. predátorských úvěrů a zápůjček (potažmo dohod o novacích či uznání dluhu) nelze poskytnout právní ochranu. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V takovém případě je na žalobci, aby existenci a obsah konkrétní úvěrové smlouvy uzavřené s konkrétním subjektem také dostatečně prokázal. Formulace uznání „co do důvodu i výše“ jinak postrádá obsah a nemůže přivodit právní účinky dle shora citovaného ustanovení § 2053 o. z. (právní domněnku existence dluhu).12. V této věci neměl soud k dispozici jiné důkazy než dohodu o uznání dluhu, předžalobní výzvu a doklady o postoupení pohledávky. Ani z žádných jiných skutečností uzavření a případné plnění původní konkrétní úvěrové smlouvy o konkrétním obsahu prokazatelně nevyplynulo. I o tom měl soud v úmyslu žalobce ve smyslu § 118a o. s. ř. poučit, ovšem pro neúčast žalobce u jednání tak soud učinit nemohl a v tom případě žalobce neunesla ve výše naznačeném smyslu svá břemena tvrzení a důkazní. Ze všech shora uvedených důvodů nebylo možné žalobě vyhovět pro neunesení důkazního břemene.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, když nebyl úspěšný ve věci samé, žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, z obsahu spisu však nevyplynulo, že by jí nějaké náklady vznikly. Proto soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.