16 C 9/2022-56 — Okresní soud v Olomouci

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2019. Pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby ke dni 31. 12. 2019. Žalovaný dne 4. 12. 2019 v ulici [ulice] v [obec] při řízení služebního vozidla [značka automobilu] [registrační značka] při couvání od rampy v areálu [anonymizováno] [obec a číslo] zavadil pravým zpětným zrcátkem o volně stojící kontejner na směsný odpad, čímž došlo k poškození pravého zpětného zrcátka. Poškodil tedy vozidlo, které má žalobkyně v nájmu. Žalovaný to, že škodu způsobil, potvrdil na zprávě o dopravní nehodě ze dne 4. 12. 2019. Vozidlo bylo opraveno za částku 10 169,28 Kč. Po zohlednění amortizace a koeficientu DPH byla škoda vyčíslena na částku 7 714 Kč. Pojišťovna poskytla pojistné plnění ve výši 5 714 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit pouze spoluúčast ve výši 2 000 Kč a úrok z prodlení, a to od doby, kdy byl vyzván k úhradě, tedy od 16. 8. 2021 do zaplacení. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Okresní soud provedl dokazování a po provedení listinných důkazů má zjištěný tento skutkový stav: Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2019 zaměstnán u žalobkyně až do 31. 12. 2019, kdy uplynula doba, na kterou byl pracovní poměr sjednán. V průběhu pracovního poměru došlo ke vzniku škody, kdy žalovaný způsobil škodu na služebním vozidle, na pravém zpětném zrcátku. Škoda byla stanovena na částku ve výši 7 714 Kč a po plnění ze strany České pojišťovny byl žalovaný vyzván, aby uhradil škodu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný přes výzvu tuto škodu neuhradila. 5. Pokud jde o právní hodnocení, má soud za to, že na základě provedeného dokazování bylo v řízení prokázáno, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu, kterou způsobil zaměstnavateli porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Bylo zjištěno, že škoda nedosahuje výše 4,5 násobku průměrného výdělku, a proto soud žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení, když žalovaný přestože byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky, tuto ve stanovené lhůtě neuhradil. Od této doby má tedy žalobkyně právo na úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá nařízení vlády v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.